Den pro šakala

Kolkolem půlkruhová, asi Oválná pracovna, vpravo mahagon a francouzská okna, před ním na sofa Dahua s notovou osnovou na čele.
„Překvapení?“ zašveholí švihák s holí.
„Vy jste kdo?“ ohmatává terén Vilém.
„Tvůj bůh! Jsem, který byl, je a – dají-li kyčle – ještě nějaký pátek bude! Sám…“
„Nejste pan Serpens,“ přeruší virtuála zajatec, „nedělejte ze mě pitomce!“
„Šůr,“ nenechá se vykolejit mašinka, „já tu v noci za tebou osobně byl, co? Jako kající, taky vězněný hříšník…“
Mlčí oslovený, ustrnut.
„Liška podšitá jsem,“ vedou dál svou ústa Dahua, „ale nepomlouvám se za zády! Na vše kašlající šakal, potomek barona Prášila a šeredné Šeherezád!“