Druhá fáze

Byl to začátek.
Nejdřív si uvědomoval obrazy. Měnily se před jeho očima.
Poté si všiml zvuků. Něco znamenaly.
Vůně trávy, dotek větru...
Vnímal.
Až mnohem později si uvědomil sebe.
Pocit hluboko vevnitř mu tvrdil, že je něco špatně, že tady nemá být, že už nemá existovat. V hlavě mu hořel oheň. Zuřivé nutkání.
Já jsem, já nejsem, co to je, já? Co mám dělat?
Cosi v něm vědělo, že je mrtvý. Nebo...?
Teprve až když zabil králíka a pozoroval jak v jeho očích vyhasíná světlo, uvědomil si, že žije.
Bylo to uspokojivé.
Rozhodl se zjistit, co by ještě šlo zabít.