Po letech
Nakonec se múzy přece jen rozhoupaly a přihrály rozumnou myšlenku. Už-ne-tak-mladá novinářka, podzim 1996.
NOVINÁŘKA: Krátký rozhovor, kterým to všechno začalo, už dávno vyšel, ale s komisařem jsme se pořád přehrabovali v detailech toho prehistorického případu. (lehký smích z publika) Několik týdnů jsem objížděla archivy. Umíte si představit tu práci? Co nezmizelo za války, bylo naprosto a dokonale nepřístupné. (chvíle nechápavého ticha) (zmatený šum) Nerozumíte? Vždyť ten chlap, po kterém jsem pátrala, utekl z Ruska po Velké říjnové! Byl to "bělogvardějec"! Pražské jaro byl sice socialismus s lidskou tváří, ale pořád socialismus, mládeži. No, a když jsem to konečně dala dohromady a po měsíci se vynořila ze světa archivních materiálů, tak přišel jednadvacátý srpen.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
frustrace z toho přímo čiší
frustrace z toho přímo čiší
Díky. Snaží se o černý humor,
Díky. Snaží se o černý humor, ale i po těch letech jí to hodně... vadí
jo tak to se nedivím, že je z
jo tak to se nedivím, že je z toho tak smutná, tohle opravdu naštve, ach jo
Holt, tak historie šla :(
Holt, tak historie šla :(
Do kytek? To doufám ne, snad
Do kytek? To doufám ne, snad nám ten případ dovykládáš.
Hodně emotivní, velmi výstižné.
Neboj, zatím mají červen 68 a
Neboj, zatím mají červen 68 a spoustu času na povídání. Moc děkuji