O velikém úřadu Na výsluní

Stáli před ním nastoupení tři. Tolik si sobě podobní a přesto každý jiný. Všichni s bledou kůží a ohlými zády, oblečení do stejných omšelých fráčků. Ten prvý měl kostkovaný slunečník a brejličky. Druhý s pruhovaným slunečníkem měl ježatou bradku. Třetí se slunečníkem beze vzoru byl asi o jedny podrážky bot vyšší.

Slunce se jim nejprve do slunečníků opíralo beze slova.

„Nu,“ promluvilo nakonec, „tak kterýpak z vás letos sečetl nejvíce čísel?“

Poslední úředník se zarděl a odklopil slunečník.

Druzí dva si povzdechli. Smůla. Na nejvyšší ocenění si počkají nejméně jeden další rok.

Slunce se k němu sklonilo s našpulenými rty.