Eskapáda zpod estakády

Stál jsem v trenčkotu pod oprýskaným obloukem železniční estakády. Kalný svit lampy pomalu vzdával boj s hustým lezivým deštěm. Potáhl jsem z doutníku.
Světla ve sledovaném bytě zhasla. Že by pomalu končila má dnešní varta?
Zaskřípaly dveře domu a Detroitská růže, největší kráska našeho šedého města, vyšla s bílým deštníkem ven.
Zastavil jí přivolaný taxík. Odhodil jsem svůj desetidolarový doutník a naskočil do svého chevroletu.
Po krátké sledovačce zastavili před domem, kde bydlel ten taliánský umaštěný floutek Fabini, největší svůdce našeho města.
Věděl jsem, co můj klient udělá, až mu vše vypovím.
Mou tvář skrápěly horké slzy a studený déšť.