Timova cháska

Hleděl oknem na nádvoří, kde strážci prohledávali malé zloděje.
„Neměli sem chodit,“ povzdychl.
„Nepředstírej, že ti na nich záleží,“ utrousil vévoda. „Kradli pro tebe, ne snad?“
Tim byl příliš skleslý, než aby se hájil.
„Pane, nechte je jít, prosím! Jsou to ještě děti.“
„Vidím. Mimochodem, tobě je kolik? Třináct? Jak to, že ses dal chytit?“
Tim pokrčil rameny.
„Měl jsem hlad a byl jsem unavený.“
„Zlodějina nevynáší?“
„Ti malí toho moc nepřinesou. Ale jíst musí.“
„Nemají rodiče?“
„Nemají nikoho.“
Někoho přece jen měli, pomyslel si vévoda.
Tima.
„Přestaň si dělat starosti,“ řekl konejšivě. „Tvé lupičské chásce teď budu velet já!“