Až na konec světa

Bolavou lásku vkládáme do srdce jako přijímání,
s ostychem prověřujeme svoji bázeň
a s křížem k neunesení těžkým, klesáme na zem.
Zimničně se třeseme, čekáme na léto,
přes srdce nepřeneseme, co v nás je zaseto.
A teprve když utichne v nás i svědomí
Chcem´ nazpět to, čeho jsme se sami dobrovolně vzdali
a na co jsme i v koutku svého já zapomněli.
Pro své touhy a sny až za zenit, až na kraj světa chceme jít.
Přes veškerou naši snahu ho však nemůžeme najít.
Přeme se, kde může být, kde je jenom hádáme
a zcela marně, zbytečně konec světa hledáme.