DMD č. 8. pro 8. 4. 2012. Téma: Až na konec světa...

Astronomická věž. Tikot hodin. Jak staré mohly být? Snad starší než čas sám... Nevěděla, proč jí i v těchto chvílích, kdy by neměla myslet na nic, běžely hlavou složité myšlenky. Podívala se na něj, jak spokojeně oddechoval kousek od ní. Křivka jeho nosu bořila tmu na dva světy. Usmál se ze spaní. Vypadal jinak, než jej vídala dřív. Byl tak spokojený. V tom se probudil. Dvě temné hlubiny na ni hleděly s neskutečnou něhou. "Odjela bys se mnou?" zeptal se pak. "Pryč, od všeho. Zamyslela se. Opustila by rodinu...přátele..? Pohlédla na něj, a najednou věděla. "Až na konec světa."

"Šel bych za tebou až na konec světa, víš." Pronesl jednou zasněně.
Usmála se na něj uznale a podala mu ruku. "Tak pojď," pronesla s potutelným úsměvem a povytáhla obočí. "Jestli si tedy troufáš."
Zaváhal, ale nakonec její ruku přijal a odešli. Jenže ani jeden z nich si v onu chvíli neuvědomil, že věčnost málokdy opravdu trvá věčně.
A tak zanedlouho kráčela jen ona. S věčným slibem v sobě, že dokud živa bude, tak utíkat nepřestane.
Ačkoliv patřila k těm, kteří problém s porušováním slibů nemají, zařekla se, že tomuto se nic podobného nestane.
A také se to nikdy nestalo.

„Prostě konec světa. Když překročíš práh, už se nenadechneš. Nikdo se odtamtud nikdy nevrátil, ale povídá se, že kolem bloudí jejich duchové.“
„Kudy se tam vlastně jde?“ ptalo se škvrně.
„Pořád rovně,“ uchechtl se stařešina.
„Až vyrostu, půjdu se tam natruc podívat.“
Jednoho dne vyrazil. Lezl dál a dál, potom výš a výš.
Tu se ukázalo, že stařec měl pravdu: nemohl popadnout dech. Teď to ale nemohl vzdát. Až o tom bude vyprávět!
Pokračoval.
A najednou přišel konec; přepadl přes okraj světa.
Musím si konečně pořídit to vrchní sklo, pomyslel si akvarista, když ráno našel vedle akvárka dalšího mrtvého šneka.

"Říká se, že kdo na tu horu vyleze, dohlédne až na konec světa," vyprávěla Cheerilee bedlivě poslouchající třídě.
"Byl už nějaký poník až na konci světa?" zeptala se zvědavě Twist.
Učitelka se zamyslela.
"Nikdy jsem neslyšela o nikom, kdo by tam byl."
Apple Bloom, Scootaloo a Sweetie Belle si vyměnily nadšený pohled. Cutie Mark Crusaders mají novou misi – dostat se na konec světa.
Vyrazily hned ráno.
Apple Bloom uklouzla a spadla do potoka, Scootaloo nebrzdila z kopce a vrazila do stromu a Sweetie Belle popíchaly včely.
Navíc začalo pršet.
„Cestovatelé z nás teda nebudou,“ shrnula doma u večeře situaci Scootaloo.

Když se ohlédnu zpět na to, co jsem za těch pár let dokázal, musím se pochválit. Jo a samozřejmě, také Toho druhého. Bez něho by to nešlo. (Ne, že by pomohl, otravoval tak dlouho, že jsem ho sem napsal.) Kdybych chtěl vše napsat, vydalo by to na tři knihy. Co se vlastně stalo?
Až na konec světa, nic zvláštního. To je jen taková maličkost. Za koncem světa stála mimozemská rasa, která veškeré obyvate planety, proměnila na chodící mrtvoly. Pak jsem našel Saladin (super tajné štábní vozidlo) a nakopal jim zadky. Na vyprávění, bych ale potřeboval mnohem více než 100 slov.

„Tamhle jde.“
„Kdo?“
„No přece ta divná holka.“
„Skutečně? Kde“
„Támhle, vidíte ji?“
„Ano, už ji vidím. Tak tohle je ona? Šílená Merin…“
Už zase se mu posmívali. Byl jediný ze třídy, kdo stále ještě neuměl ten chvat. Rozhodl se tedy trénovat sám.
Tak trénoval. A stejně mu to nešlo. Přemýšlel, že by to vzdal a odešel někam pryč. Ale kam by šel, a sám? „Kdyby tě to přestalo bavit, tak můžeš jít se mnou.“ Ozvalo se najednou za ním. Otočil se, na zídce seděla Merin.
„A kam bychom šli?“
„No, kam asi,“ usmála se, „přeci až na konec světa!“

„Tohleto je observatoř, takže další na řadě jsou samozřejmě nezbytný fotky s každou nohou na jiný polokouli,“ zaculil se. „Mimochodem, jsou tam pěkně drzý veverky,“ dělil se o další a další dojmy. „Jo, tohle už je cesta domů...,“ zkonstatoval pak, když se na displeji o pár fotek později objevila jedna z přístavu.
„Moc pěkný. Takže jste viděli všechno, co jste vidět chtěli?“
„Skoro. Rozhodně si nestěžujeme,“ nepřestával se usmívat. „Počkej, někde tu mám schovanej itinerář.“
Párkrát na něco klikl, fotky vystřídal průzkumník a následně seznam míst.
„Vlastně všechno až na Camden.“
Jediná neškrtnutá položka seznamu hrdě hlásala „The World's End“.

pozor, drabble obsahuje dvě jména s apostrofy, které počítám za jedno slovo, i když je počítač bere za dvě.
Svět končí tam, odkud už se nedá nikam jít. Může to být na pustém ostrově. Na útesu nad rozbouřeným mořem. V podnájmu uprostřed rušného města. Nebo tam, kde se duhově třpytí a do stamilionů kapek tříští Okrajka zakončující Krajopád.
Když se zachytíte neduživého křoví na malém ostrůvku vyčuhujícím nad kraj Plochy, a nakloníte se velmi nebezpečně dolů, můžete za dobrých světelných podmínek zahlédnout zvrásněnou šedou hmotu a pod ní kus želvího krunýře. Želva se jmenuje A'Tuin a slon Jerakeen. Jeho kolegové Berilia, Tubul a T'Phon Velký.
To já se první vyklonil a riskoval pád do nekonečného vesmíru.
Já je pojmenoval.

Toužil nalézt konec pobřeží. Za Persií, za bájnou guptskou říší... kde se setká s nebeskou bání? Zasvětil tomu celý život. Nakonec, zestárlý, došel až do řecké rybářské vesnice, kde se narodil.
Nevěřil výpočtům bezbožných Helénů. Chtěl doplout k okraji světa, kde moře padá do bezedných hlubin. Po dvou letech stál na molu téhož portugalského přístavu, odkud vyplul.
Vesmír je konečný. Možná se rozpíná, ale rychlý koráb dokáže jeho hranici dohnat. A on jí dosáhne, snad i překoná. Stane se prvním, kdo viděl přes okraj vesmíru. Dráha letu byla přímá, korekce na gravitační zakřivení prostoru přesná.
Doletěl zpátky na svou planetu.
pozn.: >Subfandom - Geometrie

„Nový duelant? Dostává dopisy od Konce světa i někdo mimo studentskou radu?“
„Měla prsten. Viděl jsem ho.“
„Nová naděje nebo zkáza? Porazila šampiona pouhým dřevěným mečem!“
„Tenjou Utena. Je možné, že to ona má přinést světu revoluci?“
Utena stále vypadala zaraženě.
„Teď jsem tvá nevěsta,“ usmála se Himemia.
„Neříkej to.“
„Půjdu s tebou i na konec světa, až tam budeš muset jít. Pro nový začátek.“
Utena mlčela. Nic nechápala.
„Patřím ti. Dokud mě neprohraješ v duelu,“ Himemia se smutně pousmála.
„Jak o tebe mohou soutěžit?“
„Jednou pomůžu přinést světu revoluci.“
„A ten zámek na nebi?“
„To je zázrak, má lásko.“