Snídaně v trávě

„Ještě kousek, má drahá?" zeptal se David dvorně. Když přisvědčila, vsunul jí kousek řádně zamřelé zvěřiny z van Aelstova řeznictví přímo do úst.
Venuše si rozkošnicky protáhla ramena. „Vskutku, snídaně v trávě, to byl velkolepý nápad. Jen kdyby nám zážitek nekazili tamti," zamračila se směrem ke skupince třinácti zarostlých chlapů piknikujících opodál.
„Minulý čtvrtek večer mi svatosvatě přísahali, že jsou tu naposled."
„Však jo, mladej," zavolal jeden ze skupinky. „Neřekli jsme, kdy se zvednem!" Odhodil lžíci a zbytek polévky z konzervy vypil.
David si povzdechl. „Nenech se jimi rozptylovat, prosím. Dáš si ovoce?"
„Za chvilku. Pan Arcimboldo je nádherně naaranžoval."