DMD č. 9. pro 9. 4. 2014. Téma: Umění pro umění

http://a-totalita.livejournal.com/33038.html

„Ještě kousek, má drahá?" zeptal se David dvorně. Když přisvědčila, vsunul jí kousek řádně zamřelé zvěřiny z van Aelstova řeznictví přímo do úst.
Venuše si rozkošnicky protáhla ramena. „Vskutku, snídaně v trávě, to byl velkolepý nápad. Jen kdyby nám zážitek nekazili tamti," zamračila se směrem ke skupince třinácti zarostlých chlapů piknikujících opodál.
„Minulý čtvrtek večer mi svatosvatě přísahali, že jsou tu naposled."
„Však jo, mladej," zavolal jeden ze skupinky. „Neřekli jsme, kdy se zvednem!" Odhodil lžíci a zbytek polévky z konzervy vypil.
David si povzdechl. „Nenech se jimi rozptylovat, prosím. Dáš si ovoce?"
„Za chvilku. Pan Arcimboldo je nádherně naaranžoval."

"To je umeni pro umeni a rozhodne to neni vhodne k pouziti na Fontanu porozumeni, pane Griphooku." trvala pevne na svem clenka komise pro vyber noveho umeleckeho dila do hlavni haly Ministerstva. "Co se vam na tom nezda vhodne, madam?" optal se ledovym hlasem vazeny clen bankovniho predstavenstva. "Vase pojeti kouzelnych bytosti je velmi neortodoxni a vetsina navstevniku by mu neporozumnela. Potrebujeme ztvarneni, ktere bude myslenku porozumeni komunikovat jasne a zretelne i lidem bez vyssiho vzdelani v ..." Zavahala, nejista v cem ze vlastne byl Griphook vzdelan, ze stvoril mihajici se ruznobarevne smouhy, ktere se duhove slevaly a menily. "...magickem vyzarovani?"

Bílý srpek měsíce
doufá že bude moci
proříznout sametově černé šaty Noci
svítí mu hvězd tisíce
zranil ji a dáma krvácela
Hvězda Večernice přišla na svět
ta zčervenalá kráska měla
červánků kol sebe celý roj
v trávě svádí rosa marný boj
květ dnes nechce hladovět
Mrož má napilno
je jak z vajec
projede se na hadu
po bleděmodré řece
chce vyřešit záhadu
Bermudského trojúhelníku
najít pár viníků
a umístit je do klece
Smaragdová loď čeká
v křišťálovém příboji
až o ní napíše řádku
tajemný kouzelník
stráví den v chládku
davá si duhový prášek
myslí že je to hrášek
květinový kapelník

Náš shapeshifter se na svých cestách stavil na hodně místech, spousta byla krásná, spousta špinavá, spousta obyčejná a spousta taková zvláštní.
Jako třeba to, ve kterém se právě nacházel. 'Galerie nepovedených výtvorů' Prazvláštní jméno, myslel si, proto taky toto místo navštívil.
Předměty, alias 'výtvory', jak byly nazvány zdejší exponáty, byly pravda docela zvláštní. Vypadaly, jako kdyby je vyráběl někdo, kdo má jakousi představu, jak by měl předmět vypadat, ale sám nikdy předmět ve skutečnosti neviděl.
Měnič nad vším v galerii jen kroutil hlavou. Zastavil se u obzvláště zvláštně vypadajícího exponátu, muž vedle něj prohlásil: "Jo umění, to se musí umět."

Vzal do ruky kus pěnovce a převaloval jej chvíli ve své mozolnaté ruce. Pohrával si s tím kouskem bílého kamene, prsty zkoumal každou jeho maličkou nerovnost a nechával kámen aby mu pošeptal svůj dokonalý tvar.
A tak tedy kámen hladil.
Laskal.
Obrušoval.
Vroubil.
Vrtal.
Porýval.
Kámen se pod jeho zručnýma rukama pomalu začínal měnit z kousku nerostu do překrásného těla. Celou svou mysl napřel do toho tvořivého procesu osvobozování jejího budoucího tvaru. Ne proto aby snad potěšila něčí ústa, spíše pro samotný proces její tvoření a pro tu dokonalost jež se jejím prostřednictvím snažil vyjádřit. Kdy už jen bude hotová?

Vzal do ruky tužku a začal kreslit. Po paměti se mu pod rukou rýsovalo to krásné pružné tělo, jenž bylo samý sval. A jizvy, ale ty pouze dodávali majiteli na mužnosti.
Na obličeji si dal obzvlášť záležet. Přecijen, ten, na rozdíl od zbytku těla, vídal nejčastěji. A také ruce, velké a silné ruce. Ruce, které by mohly...
"Ray, haló? Vnímáš mě?" Vešel Bodie rozespale do obýváku. Zase se v nějakým baru totálně zlískal s jakousi ženskou a Ray pak pro něj musel dojet.
"Co?"
"Co čmáráš?"
"Ale nic," odvětil Ray a zamkl kresbu, kterou nikdo kromě něj neuvidí, do šuplíku.

Profesor Klark mě posoudil pohledem a nuceně se usmál. Moje nákresy nikdy nebyly nic moc, ale v této ročníkové práci jsem si celkem věřil. Líbilo se mi téma, komiks.
Během posledního týdne jsem spal průměrně 3 hodiny, snědl asi tunu jablek i se šťopkou a zapíjel litry čaje.
“Těmahle čmáranicema se nikdy neuživíš, najdi si něco jiného”. Ani nechtěl nic dodávat a odešel."
“he?”
Vřelo to ve mě. Vzal jsem lihovku a neurvale jako předškolák začal čmárat po mojí práci, podlaze.
Plakal jsem. Zároveň jsem věděl, že jestli ze mne chtěl profesor něco udělat, tak se mu to právě povedlo.

"Takhle se zombie neoživujou". "Ale jo takhle to funguje"! "Vždyť se ti to za chvíli rozpadne". "Takhle mě to učili za druhý světový a fungovalo to"."Učil mě to sám Rasputin. "Normálně vezmu kříž a udělám tohle". "Ta zombie vypadá jako živá". "Kéž by ti křestani něco uměli". Toho dne začali zombie vstávat a
vypadaly jako živé. Nepotřebovali ani maso živých. "Očividně vyznavači Svantovíta věděli" řekl Jakub. "At jedí koláče" prohlásil Jakub a našel hromadu hnoje. Zombie nepoznaje rozdíl začali pojídat nepoznávaje rozdílu. Zombie vědely, jak zpracovat místní obyvatele. Jak Jakub poručil ten vášnivý tanec zvládly.Tančily, dokud se nerozpadly.