„Ještě kousek, má drahá?" zeptal se David dvorně. Když přisvědčila, vsunul jí kousek řádně zamřelé zvěřiny z van Aelstova řeznictví přímo do úst.
Venuše si rozkošnicky protáhla ramena. „Vskutku, snídaně v trávě, to byl velkolepý nápad. Jen kdyby nám zážitek nekazili tamti," zamračila se směrem ke skupince třinácti zarostlých chlapů piknikujících opodál.
„Minulý čtvrtek večer mi svatosvatě přísahali, že jsou tu naposled."
„Však jo, mladej," zavolal jeden ze skupinky. „Neřekli jsme, kdy se zvednem!" Odhodil lžíci a zbytek polévky z konzervy vypil.
David si povzdechl. „Nenech se jimi rozptylovat, prosím. Dáš si ovoce?"
„Za chvilku. Pan Arcimboldo je nádherně naaranžoval."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
dobrý
Aries
už jsem se divila, kde jseš
Inu, doma :o))
Sothis Blue
Letos se do psaní prostě nijak zvlášť nehrnu.
Hihihi, povedlo se ti.
Ebženka
Bezva! :D
Carmen
Bezva! :D
Neřekli, kdy se zvednou, no jistě...
To propojení se mi moc líbí.
Elrond
To propojení se mi moc líbí.