Třetí povzbudivé povídání: Co vás kromě psaní hodně baví? (A jak to stíháte v dubnu?)

Oprava: kromě uklízení jsem v dubnu vyřadila ještě to studium - nakonc, zkoušky jsou až v květnu! :-)

Namátkou čtení (a to to teď dost odnáší), procházky do přírody a požírání dobrot.

Máte hodně času na hodně dlouhý seznam? :D Baví mě, kupodivu, práce. Dělám rukama a u toho se dobře přemýšlí (když to není jednotka se stovkami součástek). Do podobné skupiny patří práce na zahradě, když zrovna nejde o rytí. Ráda čtu (skoro pořád a teď především ff na Glee - yummi chlapci se dobře slashují), vařím (letos v dubnu zatím ani jednou studená večeře!), dokonce i to uklízení mě začalo bavit. A pak jsou tu další tvůrčí věci, u kterých ale dlouho nevydržím kvůli ruce. Háčkování je moje obrovská vášeň, s kámoškou vedeme tvořivý kroužek pro děti - malujeme, modelujeme, lepíme, pálíme si prsty tavnou pistolí a uklízíme třpytky. Chodím do hospody, sousedi jsou nekonečná inspirace. A hlavně teď strašně ráda dělám cokoliv, co nejsou svatební přípravy. Takže všechno stíhám úplně perfektně, jen se asi letos nevdám. :D A mou velkou vášní je kouzelnická škola, kde teď učím. Sice na ni nemám tolik času, kolik bych chtěla, ale stále zůstává mým druhým (po těchto stránkách) nejoblíbenějším virtuálním prostorem, který navštěvuji. A nesmím zapomenout na Gandalfa, našeho kocoura. Ten mě nesmírně baví. Zvlášť když sklopí uši a místo na mě se vrhne na polovičáka. :D

Podle mě je péče o kytky krásná. Myslím, že nevadí, když kvůli tomu nevznikne nějaká kniha. (Nemůžu uvěřit, že jsem to napsala, protože knihy naprosto miluji.)
Jinak baví mě čtení. Opravdu hodně. A spousta dalších věcí. Máloco bohužel dělám.

Vaření taky pořád považuju za ztracený čas... i když teď jsem si z něho udělala další 'kreativní' ventil a můj polovička to zatím celkem bere :D A naproti tomu pečení mě vysloveně baví a je relaxační.
No a dále mě naplňuje vymýšlení cosplayů a jejich realizace, hraní divadla, zpívání, čtení, hraní deskovek a počítačových her a vůbec samé takové děsně 'dospělé' věci. Jo a studium. To je něco, co mi mometálně až bolestně chybí.

Moje záujmy sú bohužiaľ veľmi cyklické. Tento rok mi DMD nesadlo do fázy písania, tak mi troška trvalo, než som sa rozpísal. Ale na moje prekvapenie to potom išlo.
Okrem písania sú mojím koníčkom hry - doskové a počítačové. Hrať mi ich väčšinou nestačí, tak ich aj vytváram. S tým súvisí aj tvorba grafiky, ktorú si robím sám. Naučil som sa aspoň trocha kresliť a základy pixelart-u. Ten ma následne začal baviť sám o sebe, tak to je zase ďalšie hobby do zbierky.
Potom tu sú vyslovene relaxačné aktivity, ako prechádzky do prírody a čítanie. A to sa všetko tak strieda.

Mám motorku a nebojím se ji použít :). V poslední době neznám lepší relax, než si jen tak sbalit pár šušňů a někam si vyjet. Když je málo času, stačí pár kilometrů od domu, nejradši mám ale expedice mimo naši matičku vlast.
Ostatní záliby trochu souvisí s tou předchozí. Ráda vyrážím do přírody, dělám ohně, spím v lese nebo kdekoliv mimo postel, plazím se v bahně v jeskyních nebo chodím po horách.
Momentálně jsem musela kvůli pracím na bytě svoje záliby trochu utlumit, ale už se moc těším, až na ně zase budu mít čas.
Taky moc ráda chodím s kamarády na pivo nebo čaj a hraju deskovky. A čtu. Když je zima na motorku, dojíždím do práce autobusem a přečtu všechno, co se mi dostane do spárů :).

Toho by bylo. Moje heslo zní: "Proválený víkend je promarněný víkend". Dobře přeháním. Když je venku jako dneska, tak i na mě padá lenora a nic se mi nechce. Ale neznám lepší relax než výlet od přírody. Ideálně pěší. Sama jen se Zvířetem. Nebo s kamarády. To je jedno. Záleží na náladě a na tom, jestli se najde vhodná oběť. Zrovinka dneska mám v plánu sólovýlet. Pokud se tedy umoudří počasí. Taky ráda jezdím na vodu. Skvělý relax jsou i tréningy a přidružená činnost kolem koní. Tam si taky spolehlivě dobíjím baterky. Jinak se okruhy mých zájmů různě mění. Na ty kreativní musí být nálada. Někde v šuplíku mám už pár let rozdělané náramky z bavlnek. Nově objevuji kouzlo omalovánek (Terda zjistila, že existují taky jiné barvičky než šedá, hnědá, modrá a zelená). Když mě to popadne, ráda si čmárám, protože jinak se ty mé výtvory nazvat asi nedají. A taky ráda čtu. Jen nezvládám číst tolik jako dřív. Nezbývá mi kapacita. V dubnu nečtu. Nejsem schopná čít a psát zároveň. A to je asi všechno. Možná. :)

Baví mě to, co dělám. Teda to, co mě živí. Vím, že mám kliku, není to úplně obvyklé. Z velké části je to práce rukama, kdy má hlava téměř volno, takže jsem se zamilovala do audioknih. Mimochodem - Mycellium je naprosto skvěle namluvená kniha! Netrpělivě čekám na třetí díl (audioknihy mají za tištěnýma z pochopitelných důvodů značné zpoždění). Psaní a blog Šílené šuple, který vlastníme společně s Katty. Byla by toho ještě spousta, ale za poslední rok a půl se na první místo (teda kromě rodiny, samozřejmě) dostala Indy, moje fenka border kolie. Tohle všechno zvládám i v dubnu
(Co teda šidím? To, co mezi své koníčky nějak nepočítám. Úklid a domácnost vůbec.)

no jéje, já bych toho dělala, kdyby měl den tak aspoň 30 hodin...
Bohudíky jsem teď v té životní fázi, kdy buď psaní nebo jiné koníčky (ano, mám malé děti), vaření mě teda baví, ale tím, že vařím denně, tak je to spíš často nutnost "hlavněrydchlešupšupaaťjetoaspoňtrochuvýživnéanefurttosamý", peču ráda, ale taky moc nestíhám (edit: bych i stíhala, ale energie už pak není a tím nemyslím elektrickou), občas se mi podaří něco zašít nebo uplést či uháčkovat, většinou u nějakého filmu, ale svetr pro dceru mám rozpletený rok, už budu muset dělat na boky asi vsadky, aby jí to bylo...

Kreslení. Komiksy. Filmy. Psaní blogu. Tak na to teď čas fakt nemám :)

To je milá otázka :) no, abych se přiznala, mě vlasně vůbec nebaví sedět u počítače a zírat do obrazovky. Zvlášť od té doby, co to dělám i v práci (kam jinak chodím docela ráda, ale tohle mi vadí). DMD je pro mě taková výjimka, ale stejně na mě vždycky jednou za pár dní padne pocit, že u toho počítače strašně mrhám časem a že by bylo mnohem lepší jít ven.. a tak se zvednu a jdu. Miluju toulání se přírodou, ideálně s minimem lidí a civilizace vůbec, což poslední dobou není realizovatelný až tak dobře, ale snažím se a myslím, že celkem úspěšně :). Ráda jezdím na kole, který teď bohužel doma nemám.. ráda si hraju se psem, kterýho teď taky doma nemám. Ale kromě toho taky hrozně ráda vařím a peču, je to pro mě úžasný odreagování, a navíc mi to díkybohu většinou i celkem jde :) a taky si moc ráda čtu, ale nedokážu přečíst zdaleka všechno, knížka mě musí opravdu bavit, abych ji dočetla. Podobně jako Regi jsem si oblíbila audioknihy. A pak mám hrozně ráda chvíle, kdy se můžu jen tak posadit na balkóně, nebo ještě líp si lehnout někde do trávy, a dívat se do krajiny. A možná vůbec nejradši ze všeho lezu po horách, ale k tomu se obvykle v dubnu nedostanu vůbec. To až v létě :)
A v dubnu to zvládám skoro stejně jako jindy. Je to pro mě vždycky o prioritách. :)

Já mám tenhle duben nějaký podivný. V únoru a březnu jsem nechodila do práce a dost intenzivně se učila. To bylo překvapivě fakt skvělý, protože jsem sice ležela v knihách, ale každý den sportovala, maminka mi vyvářela, měla jsem režim. A ty zkoušky jsem na začátku dubna dala! Nicméně od té doby jsem úplně zoufalá (ne že bych si zoufala, ale jsem prostě nepoužitelná). Chodím do práce, ale jsem k uzoufání neproduktivní. Prokrastinuji dnem i nocí, vůbec se nedokážu soustředit na nic, neudržím pozornost. Bodování drabblat mě až k uzoufání nebaví (pardon!). Jediná výhoda je, že občas prokrastinuji tak, že organizuji věci na svatbu, tak alespoň něco z toho mám:)

Jinak já nepíšu, k tomu mi chybí motivace, ale zato hrozně ráda čtu, poslední dobou jsem také objevila kouzlo audioknih. Ráda sportuju, ráda vypadnu kamkoli do přírody, jezdím na kole. Teď když už není taková zima si jdu ráda zaběhat (hodně mě motivuje Zombies, run! a když jsem se učila, tak mě motivovalo běhat a poslouchat přitom přednášky), poslední dva roky se učím jezdit na koni a to je pro mě taky fantastický relax a pohoda, i když se na koně nedostanu tak často, jak bych chtěla.

Moc ráda peču a při pečení zkouším nové recepty (nebaví mě péct osvědčené recepty), ale moc často to nedělám, protože ve dvou máme vždycky problém tu buchtu sníst.

Mimochodem když už jsme u toho jídla - hrozně ráda snídám. Takové ty velké snídaně/brunch, je jedno, jestli si uděláme doma, nebo jdeme někam ven. To je vždycky pro mě svátek a největší pohoda.

Co mě baví?
V poslední době salesiáni, moje rodina, víra, rybičky, domov, kde jsem už málo... Milované brdské kopce... Naše "děcka"... Ministrování... Psaní.
Letos v dubnu to stíhám velice, převelice špatně. Protože mi zrovínka běží pokus a já nestíhám ani spát. Ale psát, to musím. Naštěstí mám aspoň čas na to pobýt s druhými.