08 - Hostinec na kraji nekonečna

Imogen byla ráda, když se Ethan vrátil zpátky k baru. Nikdy dřív ho neviděla tak rozzuřeného a bála se, co tomu cizinci udělá. Klidná dokázala zůstat jen díky tomu, že Rebecca ani Ká nevypadali nijak rozrušeně.

Když konečně Ethan přišel a vystřídal ji u pípy, všimla si, jak ztrápeně se tváří.

„Kdybys potřeboval vrbu,“ pronesla tiše. Odpovědí ji byl vděčný úsměv. „Mimochodem, Beccy si vzala krátkou pauzu,“ dodala, popadla piva a šla je roznést.

Když se vrátila, čekala ji připravená uvařená káva. Vděčně se usmála, vzala si šálek a sedla si na barovou židličku.

„Mám ti takový pocit, že mám za sebou výběrko na nového číšníka,“ pronesl Ethan zamyšleně. Imogen měla co dělat, aby udržela klidný výraz. „Jestli se ten kluk zeptá, tak i kdybych ho mohl odmítnout, jemu bych ne říct nedokázal.“

„Páni,“ vydechla Imogen. „To musí být hodně vážný, když si takhle otočil. Myslela jsem, že fanatiky nesnášíš.“

„Jo,“ ušklíbl se Ethan. „Jen vyšlo najevo, že to není žádný fanatik, ale vyděšený kluk, co se snaží zachránit si krk.“

Imogen netušila, co říct. Naštěstí v tu chvíli do hostince vstoupili další dva hosté a tak uvítala možnost uniknout z nepříjemného rozhovoru a vrátit se k práci.

„Pánové, vítejte v hostinci na kraji nekonečna,“ přivítala je Imogen s úsměvem. „Stůl pro dva už volný nemáme, ale když vám to nebude vadit, určitě se najde místo u jiného stolu, kde si buď budete moc v klidu povídat sami nebo se klidně zapojit do hovoru s ostatními.“

„Ty vole, tak todle je hustý!“ vydechl jeden z dvojice a s nadšeným výrazem se rozhlížel kolem sebe. „Kde vzali prachy na to postavit celou hospodu? Víš kolik museli mít povolení? A ty kostýmy ostatních. To muselo dát práce. Jako. Todle. Je. Bomba!“

Imogen měla podezření, že ti dva vůbec netuší, kam se dostali.