DMD č. 23 pro 23. 4. 2013. Téma: To druhé město

Kochal se vší tou nádherou. Hořící budovy, mrtví či umírající lidé, zmatek. Prostě obraz dokonalé destrukce. Byl rád, že to svěřili zrovna jemu. Už to párkrát dělal. Třeba Sodoma a Gomora. To byly časy. Zavřel oči a zaposlouchal se do všeho toho praskání, skřípání, vrzání, bouchání a sténání. Nos mu plnil nasládlý puch hořících těl, budov a odpadků.
Otevřel oči a rozhlédl se. McDonald opodál ještě stál, a tak si došel pro burger a hranolky. Ani kolu si neodpustil.
A byl by to naprosto skvělý den, kdyby nedorazila Zoey.
„Ty blbečku,“ křičela „Jsi ve špatném městě. Máš ničit to druhé.“

Ta klasická, kterou vidí všichni, znáte. Čtvrti i ulice, domy a dvory a řeku vinoucí se jak stříbrná pentle ozdobená démanty mostů. Pentle, která občas roztrhne svoje okovy. Znáte uličky, průchody a odbočky, do kterých ztracení cizinci bojácně nahlížejí.
A pak je tu ta Druhá. Ta nestárnoucí s mágy, čaroději, vědmami a draky. Ta, kde v hospodě vedle sebe klidně sedí vlkodlak, skřítek a golem. Kde se vám, když čekáte v metru na vlak, dvorně ukloní kolemjdoucí upír. Ta, o které víte, že v podzemí skrývá mnohé poklady a tajemství.
To druhé město. Praha fantastická. Mám ji v sobě. Navždy.