DMD č. 1. pro 1. 4. 2010. Téma: Kostky jsou vrženy

rating: od 12
Umělohmotná kostka dopadla na parketovou podlahu.
Rty.
Opět ona.
Roztřásla je znovu v ruce a hodila.
Rty. Dělejte s nimi cokoli.
Podívaly se na sebe.
Ostatní dvě dívky je dychtivě pozorovaly.
Přiblížily se k sobě a nejprve se dotkly jemně.
Jejich ústa se rozhodla, že se jim tento vývoj situace zamlouvá.
Začala si tedy žít vlastním životem.
Líbaly se dlouho.
Rty.
Rty. Líbat.
Vyberte si kohokoli. Pohlaďte ho.
Udělejte s ním, co je vám libo.
Prolíbaný večer. Je to dobře či špatně?
Ostatní se usmívají.
A pak – nejistota. Zoufalství na okně.
Lhostejnost a strach.
Je to dívka.
Lhostejný odjezd.
Slzy.

Říká se, že i mávnutí motýlích křídel na jedné straně světa může na straně druhé vyvolat uragán.
Měla chuť na čerstvé mléko. Nikdy jindy k snídani mléko nepila. Oblékla si mudlovské šaty a vydala se na cestu k nejbližšímu obchodu. Nebyla zvyklá chodit pěšky a kdyby nepoužila hůlku, autobus by ji zcela jistě srazil. Kvůli zákonu o utajování však musela na ministerstvo kouzel, aby vše vysvětlila. Jak zbytečná práce kvůli sklenici mléka!
A pak uviděla ten inzerát.
O pár týdnů později bylo v hostinci U Prasečí hlavy docela ticho. Jen dva lidé seděli v salónku. Albus Brumbál a Sibyla Trelawneyová.

„Alea iacta est!“ pravil s obřadným výrazem Sirius.
„Cože? Jaká alej?“ zatvářil se nechápavě James.
„To je latinsky, můj nevzdělaný příteli, a znamená to…“
„To zase bude v álejích nablito?“
„No, pokud se ti zase podaří chytit Zlatonku,“ ještě ani nedořekl Sirius a James se už tvářil nanejvýš samolibě, „tak určitě bude. Ale ten citát znamená: „Kostky jsou vrženy“ a vyřkl jej Gaius Iulius Caesar, když se svým vojskem překročil řeku Rubikon.“
James se tvářil zamyšleně. „To randění s Remusem ti prospívá… Ale stejně nechápu.“
Sirius se začervenal a řekl: „Zítra ti to dojde. A Snapeovi k jeho smůle taky.“

Byl unaven. Všichni byli unaveni. Ta cesta je vyčerpávala. Buď bylo vody málo, takže trpěli žízní, nebo zase moc, takže jim bránila v dalším postupu. Mokřady. Bažiny. Řeky.
Slezl z koně a přešel k okraji travnatého břehu. Nechtělo se mu brodit. Povolil si pod krkem řemínek přilbice a hřbetem ruky si otřel pot z čela.
Ozvalo se šplouchnutí.
„Galea iacta est!“ vykřikl otráveně.
Jeden z legionářů se snaživě vrhnul do vody, aby ji vylovil. Marně. Nakonec byl rád, že se mu podařilo vylézt na protější břeh.
Dějiny píší vítězové. Proto v kronikách mnohdy chybí víc, než jen jedno písmenko.
Poznámka: galea znamená latinsky přilba nebo helma

varování: Asi vám to přijde o ničem, zvlášť pokud neznáte fandom.
prohlášení: Povídka byla napsána za účelem zisku bodíku.
---------------------------------------------------------
Předseda se vydala do civilizace a přemítala, jestli už má dost sil uskutečnit své smělé plány. Stálo za ní dost lidí. (Fronty na tramvajenky okolo prvního bývají neuvěřitelné.) Ale vzadu v hlavě hlodal červík pochybností.
Nakonec se rozhodla, že nemá cenu s tím dál otálet. Se svými věrnými se vydala na pochod k sídlu vlády. Té, která bude už brzo nahrazena růžovou totalitou.
Davem s transparenty to zašumělo. Někdo vykřikl, že dorazila už i Zářná vzora. To rozhodlo. Dav se vrhl na hromadu žulových kamenů, které tu zbyly po dlaždičích, aby ji použil jako munici.
A tak byly kostky vrženy...

Řek jsem si, že jestli padne šestka, prostě těm třem pitomcům nepomůžu. Tak je to totiž spravedlivý. Ať si bratr Dokonalej říká, co chce. Hřbitovy jsou plný hrdinů a každej chlap přece potřebuje nějaký zadní vrátka.
Hodil jsem. Dělal jsem to tak vždycky.
(Stejně nikdy nepadne, když vážně o něco jde, tak co.)
Kostka ťukla o stůl a zastavila se. Osud je blbec. Těch šest teček na mě řvalo, jako by je sám Merlin vyškrábal na všechny stěny i na výčepní pult.
„U kozího vemene!“
Napodruhé padla trojka. Byla válka a za války si každej mohl hodit kostkou, kolikrát chtěl.

Dívaly se na něj hadí oči. Byl by ochotný přísahat, že se dívají. Dva bílé body na černém pozadí. Uprostřed zelené.
Zrovna, když si myslel, že všechno už bude v pořádku. Dokonce přemýšlel o poctivém životě. Henry říkal, že tohle bude poslední kšeft. Ale to Henry tvrdil vždycky.
Johnny se zhluboka nadechl. Dobře, plán byl původně jiný. Plány se vždycky dají změnit.
Bankéř mu přistrčil hromádku žetonů, které neměl vyhrát.
„Drink pro všechny! Dneska se mě drží štěstí,“ vykřikl. Bankéř nenápadně mrkl na provozního, ten shrábl hadí oči a podal kostky Henrymu. Doufali, že svoji výhru zase prohraje.
On taky.

Nutili ho k tomu. A on v první chvíli podlehl.
Ale věděl, že je něco špatně!
Začal se bránit. Zprvu jen nesměle.
Hledal spojence. A nalézal je a ztrácel.
Slaboši!
On sám stále bojoval. Se zvyšující se intenzitou.
Byl to jeho životní zápas. Dával mu všechno. Srdce. Tělo. Duši.
A vše marno.
Nezabral pokojný protest.
Nezabral nepokojný protest.
Nezabrala ani letáková kampaň!
To ho zdrtilo.
Celá léta si bolestně uvědomoval, jak byla jeho svoboda nenávratně okleštěna.
S odporem si přečetl zadání poslední eseje: Alea iacta est.
Odpor byl marný. Když chcete studovat na Budči, tak se prostě latinsky naučit musíte.

"Umístěte sázky!"
Usagi nechodí do herny často. Jen když mu docházejí peníze. Pak hraje o svou budoucnost.
Pravidla jsou jednoduchá. Dvě kostky v rukou hlavního hráče. Sázky, zda padne sudá, nebo lichá. Cho, nebo han.
Několik minut jen přihlíží, aby se přesvědčil, že kostky nejsou zatížené. Má-li hrát s osudem, chce čistou hru.
"Umístěte sázky!"
Usagi vždycky sází na lichou, číslo odpočinku. Lichá znamená další noc v teple hostince v městečku. Sudá - vyrazit dál bez peněz a doufat ve svou šťastnou hvězdu.
Největším prokletím samuraje bez pána je svoboda. Proto si o ni musí občas zahrát s osudem kostky.

„Páni!“
Je dobrý důvod, proč rytířům Jedi vstup do kasin zakazují. Tři mladíky, kteří nenápadně utekli svému dozoru, to ale nezajímalo. Blikání a zvonění výherních automatů, rachot rulety, jasná světla, spoře oděné dívky - s tím se sotva zletilí Padawani běžně nesetkají, takže koukali jako telata na nová vrata. Minimálně do jedenácti je nikdo pohřešovat nebude…
První byl odhalen Neim. Nechal se příliš unést lehkostí, s jakou lze ovlivnit kuličku rulety.
Asnarovo štěstí při blackjacku bylo také brzy podezřelé.
Jen Carr byl rozumný, bohatnul pomalu a nenápadně.
Poslední hod, pomyslel si, chřestě kostkami v dlaních.
Padlo jedenáct a odbila půlnoc.