Usagi Yojimbo

Neobdělané rýžoviště v půli dubna Usagiho překvapilo. “Nemůžeme ani vyjít na pole,” stěžovali si vesničané, “hned nám kdosi začne tahat motyky z rukou! A v noci obcházejí kolem kůlen s nářadím duchové!”
“Přineste mi nějakou motyku,” požádal je Usagi. Nemusel ji zkoumat dlouho. Třicetkrát překládaná ocel je nápadný kus kovu. “Kdepak jste je vzali?” zeptal se přísně.
Po chvíli váhání jeden z nich začal: “Na planině za kopcem svedli na podzim bitvu dva pánové…”
“Copak nevíte, že meč je duše samuraje?” zvolal Usagi rozhořčeně. “Seberte všechny ty motyky a běžte je zakopat zpátky na bitevní pole, jinak nebudete mít klid!”

Králičí samuraj z komiksů Stana Sakaie. Zatím 29 knih, tři speciály.
Historická předloha: Miyamoto Musashi (1584-1645).
Původ: Syn vesnického samuraje.
Šermířská škola: Katsuichi-sensei.
Lenní pán: Lord Mifune. Po jeho smrti bez pána, pod jistým patronátem lorda Noriyukiho.
Sexuální orientace: Hetero, od zplození nemanželského syna Jotara žije v celibátu.
Charakteristika: Výtečný bojovník s jedním i dvěma meči. Zaznamenán pouze jeden prohraný souboj (kniha 11). Umí si dělat přátele ve všech vrstvách společnosti. Nepřátelé většinou nežijí dlouho. Výjimky: lord Hikiji, démon Jei.
Poznámka: Sklon dostávat se do malérů, takže pokud ho potkáte, bacha na to. Ale nejspíš vás z toho vyseká.

Oběti umíraly vždy za zvuku flétny. Nikdo nepochyboval, že flétnista je vrah.
Když se nocí rozlehl ten kouzelný tón, vydal jsem se za ním, připraven vraha najít a potrestat.
Žena skrčená v temném koutku byla úplně zticha. Nevěnoval jsem jí žádnou pozornost.
Dokud se nezměnila v démona a nezaútočila na mě.
Flétnistou byl štíhlý muž s bílými vlasy. Žena, zaujatá bojem se mnou, si ho všimla příliš pozdě. Až když odtrhl nástroj od rtů a vrazil jí ho do srdce.
Sladký zpěv flétny byl tím jediným, co milovala, dokud byla člověkem.
A tím posledním, co slyšela na cestě do nicoty.

Konečně se Usagi mohl na chvíli vytratit a být sám. Srdce mu bušilo ještě víc, než při závěrečném souboji. Opatrně a pomalu, aby si co nejdéle užil tento okamžik, vytahoval meč z pochvy. Nádherný řap. Umělecky vytepaná cuba - ochrana ruky. A čepel samotná...
Nikdy neviděl tak dokonalé zakřivení. Tak úžasný lesk. Tenoučké vrstvy zbroušeného kovu odrážely světlo slunce jako duha.
Ale hlásek v jeho hlavě se tak snadno odbýt nenechal. "Tak kvůli tomuhle jsi mě opustil? Neboj se, nic ti nevyčítám. Buď šťastný..."
Usagimu vhrkly slzy do očí a zabořil obličej do trávy. Všechna radost byla pryč.
"Promiň, Mariko," zašeptal.

“Pokračuj, Gene.”
“Takže jsem se šel vyčůrat…”
“Cože? Šel ses oblevit?”
“Promiň. Mluvím hokkáidsky. Iči-ton znamená v hoddakštině čůrání i oblevu.”
“Jasně. A dál?”
“No, a Murasami musel taky, tak tam tak jako vběhnul a já nevědel, o co jde…”
“Takže sis myslel, že tě chce zabít?”
“Přesně. A jelikož jsem, jak víš, vždycky připraven, tak jsem tasil, a málem…”
“Málem sis ho uříz?”
“Ale ne! Málem jsem si uříz levou ruku! Protože pravou jsem tasil a v levý si ho držel! Podívej, ještě mám na levý ruce jizvu.”
“To je fakt dobrá historka.”
“Ha, ha, ha!”
“Ha, ha, ha!”