hobiti

Přístupnost: Každému, kdo už se naučil číst, případně každému, kdo má někoho, kdo by mu to přečetl.
Shrnutí: Některá setkání nemusejí být osudová, aby se nezapomínala. Správně, uhodli jste, shrnutí nejsou zrovna moje parketa.
Upozornění: Mám dojem, že se mi tam někam vloudilo nějaké zkratkovité jméno. Pro zarputilé bojovníky proti zkratkám mám jediný vzkaz: Krleš!
Prohlášení: V této povídce mi nepatří nic. Přitom by mi klidně stačil třeba jen jeden jediný strom. *smutně*

Byl jednou jeden pastýř z Hůrky. Jmenoval se Ota Kvasnička. Byl to trošku moula, k ničemu než k pasení ovcí se nehodil, říkali většinou všichni seriózní sousedé. Že stádo prospívalo a všechny ovce se denně vracely v pořádku, připisovali spíš štěstí. To prý si na hlupáky častěji sedá. Ota si o tom myslel svoje, protože mít na starosti takové stohlavé stádo je občas pořádná dřina, ale proč by se s někým dohadoval? Na všechny se dobrácky usmíval, vyháněl každý den ovečky do hůreckých kopců a do ničeho se nepletl.