Hannibal: Zrození

Všude kolem jen černá a bílá.
Černé lesy, hory na obzoru a špalek. Bílá obloha, zmrzlá země a dětská kůže.
Nedá se to vydržet, ten hlad. Zima. Pomalu dochází chlast. Jen ti dva vypadají zdravě. Tvářičky jako zkurvenej alabastr, vočička jako kytičky. Tak zatraceně roztomilí. K sežrání.
Před chatou roztopí oheň a připraví nože.
Andílek nepláče, nebojí se. Neví, co se chystá.
Ten druhý pochopí. Padá k zemi.
Nemusel se dívat. Ne po tom, co ostří dopadlo poprvé. Když se krev toho děcka rozstříkla po sněhu. Jedna rána.
Neodešel a nikdo mu neřekl, ať zavře oči. Jen ať se dívá.