DMD č. 2. pro 2. 4. 2015. Téma: Teď se nedívej

Šéfe! Tohle ne, tohle mi nedělej! No tak, Gibbsi, dejchej! Prober se! Sakra, co mám dělat?
A co Maddie? Sakra! Musím jí pomoct, Gibbs by to tak chtěl. Ještě jednou sakra!
Maddie! No tak, dejchej! Nádech, stlačit hrudník! A znovu a znovu.
A Gibbs se stále nehýbe. Ne, nedívej se tam! Musíš zachránit tu holku, už kvůli němu. Jen kdyby to tak nebolelo u srdce. Nedívej se tam! Bože, on se nehýbe!
Sakra, Maddie! Nádech, ano, to je ono, hodná holka!
Nedívej se... on dýchá!
Díky ti, Bože!
Ale, bolí to, pořád. Proč? Já... Gibbs...
GIBBS?!
Jsem totálně v hajzlu!

Klečel v křoví. Poprvé v životě ho kořeny tlačily do kolen a větvičky jako by ho zlomyslně drápaly do odhalené kůže.
Nedíval se na tu, co klečela vedle něj. Stejně cítil, jak se třese.
Hlas se ozval přesně jako každý den.
"Kde jsi?"
Cítil, jak se mu zaťaly svaly. Její ruka sevřela jeho zápěstí, snad aby neodpověděl. Jako by to šlo.
"Mohl by ses dnes dívat jinam, pane?" zašeptal přiškrceně. "Stydím se."
Ten, který procházel zahradou nepodotkl, že je nikdy neviděl jinak.
Opravdu se otočil... a přes křoví jim podal čerstvě opatřenou kožešinu.
V tu chvíli Evě vytryskly první slzy.

Nikdy už si potom nevybavila přesně, jak to vlastně začalo.
Usmála se na sebe, když procházela kolem zrcadla. Slušelo jí to.
Kdo z nich se první naklonil, první se toho druhého dotkl... jinak.
Červenala se a vrhala kradmé pohledy kolem, aby se ujistila, že je nevidí nikdo ze známých.
Obvykle on odvážel domů ji. Dnes měla auto ona... a tak skončili před jeho domem.
Automaticky zavřela oči, když se k němu naklonila pro pusu na rozloučenou.
Políbil ji. Naplno. Zeptal se, jestli zůstane.
Věděla, že dělá chybu. Proti vší logice doufala, že ten nahoře se zrovna teď dívá někam jinam...

There is something twistedly poetic about the sight of a person knelt down in front of the toilet bowl, a person that nobody holds hair to. It’s 4 am. Rebecca is alone in a bathroom in the middle of Prague. Someone next door is playing the trumpet.
"Do you think she'll be alright?" Shia whispers, staring into the shadows of their room.
The other silhouette shifts on the bed as she speaks.
"She was alright enough to tell me to turn away and leave her alone."
"Maybe it's better like this. I don't know what would've happened if we'd continued."

Zůstal sám. Ostatní odletěli poslední lodí schopnou letu. On zůstal, aby jim koupil čas. Z posledních sil se prosmýknul dveřmi do nyní již prázdného hangáru, nechávaje za sebou stopu šarlatových čmouh. Zády se opřel o zásobovací bednu a sesul se k zemi. Do zásobníku zarazil poslední akumulátor a na nose si upravil ochranné brýle. Ozvala se rána a dveře se vyboulily směrem dovnitř. Přišli si pro něj.
„Zavřete oči, odcházím.“
Prst na spoušti křečovitě domáčknul až na maximum. Tmu zaprášeného hangáru proříznul intenzivní oslňující paprsek a zakousnul se do změti chapadel na druhé straně. Vzduch zaplnil zápach škvařícího se masa.

Nejdřív byl jako všichni malí kluci. Říct mu, ať se nedívá, byl nejjistější způsob jak získat jeho pozornost. Krvavé scény ve filmech, veškerá překvapení, nic se nemohlo schovat před jeho nekonečnou zvědavostí.
Občas to člověku trochu lezlo na nervy. Například při hře na schovávanou ho už skoro nikdy nenechali stát u pikoly. Nedalo mu to. Vždycky se podíval.
Problém nastal, když z toho nevyrostl. Pubertální dívky se červenaly jako růžičky, když je neposlechl a koutkem oka sledoval, jak si převlékají tričko. Brzy také zjistil, že se mnohem lépe kouká, když o něm nikdo neví.
V šestnácti si pořídil první dalekohled.

"Erwin!" Mike vběhl dovnitř a spatřil svoji kamarádku vzlykající na zemi. "Bože, Erwin, jsi v pořádku?" Klekl si, aby s ní byl na stejné úrovni, a ohlédl ji. Oblečení nepotrhané, na těle žádné šrámy, fyzicky se jí naštěstí nic nestalo. Ale nějak způsobili to, že jedna z nejsilnější osobností jaké Mike zná byla proměněna v roztřesenou hromádku. Vstal a hodil přes Erwin svůj kabát.
"Počkej tady" Vydal se druhými dveřmi za těmi, co tohle způsobili.
Ačkoliv před pár lety by neměl sílu se jim snad ani ubránit, nechtěl, aby jeho nejlepší kamarádka viděla, jak dopadnou až s nimi teď skoncuje.

Běžte dál a za zlatými dveřmi si laskavě přepněte hledí na padesátiprocentní zatemnění.
...Posledním Velkým Strážcem na Zemi byl Kerim, před ním Hared a před Haredem jiní a jiní, jejichž oči odneslo Velké Světlo do království temnoty. Přesto viděli tam, kam jiní nedohlédnou - řečeno barvitým jazykem Velkých Strážců.
Jen jediné jim bylo skryto: srdce královnino. Tehdy bylo totiž zákonem, že po zasvěcení nástupce pojala královna za muže stávajícího Velkého Strážce, jak jistě znáte z balady o Haredovi a Anthee.
Teď pozor! Velké Světlo! Hledí zatemnit na 90 %!
Na konci expozice vraťte papuče a za hodinu se sejdeme před McHaredem.

"Otoč se a zavři oči!" přikázal (doufal že drsně znějícím hlasem).
Co to teďka?! - zoufalé listování stránkami návodu staženého z temných hlubin internetu - Jo vlastně! Pouta!
"Nekoukej se!" hystericky zařval v panice a zrychlil otáčení papírů. Blbý svíčky, nic nevidí! Cože to má sakra teď udělat?! Ahá, bičík! Teda plácačka na mouchy, víte, co dneska stojí takovej bičík?
"...no, jenže pak prohlásila, že jsem magor, a jak odcházela, uklouzla po tom rozlitém mandlovém olejíčku", vysvětloval zkroušeně naprosto běžně vypadající čtyřicátník přidělenému advokátovi.
"Furt o tom filmu žvanila, šedá sem, šedá tam. Dyť já jí chtěl prostě jen udělat radost, chápete?"