Marťan

Mark Watney si nebyl jistý, jestli se mu chce na další vesmírnou výpravu, ale nakonec na tu nabídku kývnul. Mars je výrazně blíž a tohle nevypadalo na sebevražednou misi. Rutinní výzkumný let, Země zatím drží, děkujeme za optání.
Když zůstal opět sám na neobyvatelné planetě, byl, pravda, trochu překvapen, ale beznaděj setřásl rychle. Už od roku 1998 věděl, jak rádi ho Američané zachraňují, umírají kvůli němu a tak dále. Loni to sice trochu vybouchlo, ale letos se rozhodl důvěřovat osudu, svým bližním na zemi i sám sobě a prostě přežít. A pustí si k tomu disco! Mark Watney prostě přežije!

DENÍKOVÝ ZÁZNAM: SOL 549
Sedím v MAV. Tedy v tom co dříve býval MAV. Po odmontování sedadel, podpory života, oken, předku lodi a dalších "nepotřebných" částí tomu osobně říkám cedník. A děsí mě, jak moc se k tomu to jméno hodí.
Budu nejrychlejším člověkem v dějinách lidstva. Nejsem z toho tak nadšený, jak bych měl být. Ne že bych Martinezovi nevěřil. Ale znervózňuje mě to. Docela dost. Letím do vesmíru v kabrioletu.
Let má trvat tři čtvrtě hodiny a jestli to vyjde, skončím v Hermu. Po roce a půl na Marsu to bude jako ráj.
Už se kurva těším domů.