Popelka opatrně nanášela polevu na devět koláčků před ní.
Tři bílé - jako šaty, které měla v den, kdy si brala prince.
Tři modré - jako mlha tu noc, kdy mu dala sbohem a každý si šel svou cestou.
Tři růžové - jako tvářičky toho krásného chlapečka, který jí právě v touze po pozornosti tahal za sukni, a kterého měla to štěstí s jeho otcem vychovávat.
Zvedla ho a dala mu pusu na čelíčko. Život s Pekařem nebyl vždycky jednoduchý a občas se přistihla, jak toužebně vzpomíná na pohodlí paláce, ale přesto mohla poprvé od smrti své matky říci, že je opravdu spokojená.
