Živé neživé

Zasněně se dívala za odcházející postavou. Byl z ní určitě unešený! Viděla jeh obdivný pohled. Milovala, když ji idé obskakovali a žasli nad její krásou a vůní. Musel si myslet, jaká je ohleduplná, že ho ani nepopíchala, když utrhl ten nejkásnější květ. A přitom byla takový sobec! Nezáleželo na tom, jestli si ten člověk ublíží, hlavně když její květ vystaví v nejnádhernější váze. Všichni, kteří ji spatří, pak budou chtít pěstovat růže! Zvěst o její kráse se ponese světem a ona bude tak schovívavá, že dovolí těm podřadným lidským bytostem spočinou na ní zrakem a dýchat vzduch prosycený vůní růží.

Tohle že má být další pasažér, kterého ponesu? Vždyť ten nemohl projít výcvikem! Podle mně v životě neletěl. Musel někoho podplatit. Vypadá na pořádného zbohatlíka. Vsadím se, že se mu nepodaří mě otevřít. Jeho smůla. Doufám však, že mě tím pádem neponičí. To by byla hrozná ztráta.

No dobře, zdá se, že jsem se v něm spletl. Skočil a letěl fakt dobře. Asi bych to měl brát jako ponaučení, něco jako nesuď knihu podle obalu. Nebo že bych se měl víc starat o ostatní. Ale stejně je hlavní, že se mi nic nestalo. Takový výkvět moderního parašutingu by těžko spravovali.

Chudák holka. Zase je nešťastná. Já vždycky poznám, že něco není v pořádku. A i kdybych nepoznal, stejně mi to řekne. Nebo spíš napíše. Píše do mě totiž úplně všechno. Všecičko. Vylívá si do mě srdce. Proto vím, že se něco děje.
Nejspíš jí zase ublížil On. Mluví o Něm jenom s velkým písmenem. Nedávno se našli a ona už si pro ně vysnila společnou budoucnost. Ale podle nedávných událostí to vypadá, že On je jenom pěknej zmetek. A podvádí ji. Kdybych s ní tak mohl promluvit. Poradit jí, ať to s Ním už skončí. Takhle bude pořád jenom smutná.