DMD Bonus č. 6 pro 20. 4. 2020. Téma: Sušenka - politická satira

Drazí čtenáři,

pro odlehčení úterního večera Vám dnes přinášíme krátké přirovnání k aktuální smutné situaci.

Představte si následující situaci. Je pět hodin odpoledne. Váš spolubydlící má uvařený silný černý čaj, ale něco tomu chybí. Dojde Vám oběma naráz - ha, sušenky!

Jdete do spíže, ale ve spíži sušenky nejsou. Jdete do sklepa, taky úplně bez sušenek. Dojdete ke dveřím od domu a spolubydlící najednou začne vyhrožovat dveřím že jestli mu sušenky nedají, tak odejde. Po dvou letech hádání se (s neodpovídajícími dveřmi) odchází.

Ano, odchod Anglie z unie bude komplikovaný. Ale sušenky již určitě nejsou a nějak to budeme muset zvládnout.

Pán Zla se vrátil!
Což je bezesporu dobrá věc, uvažoval Lucius Malfoy. Špatné je, že se mladému Potterovi podařilo utéci před pomstou Pána Zla. Teď všude vypráví o jeho návratu a TO opravdu nepotřebujeme. S tím musím něco udělat.

„Slečno Holoubková, vy taková šikovná reportérka, jistě nedáte na výmysly nějakého školáka,“ vemlouval se.
„Zněl docela přesvědčivě,“ připomněla chlapcovo zoufaství.
„Pouhá hysterie. Diggory se zabil a Pottera to rozhodilo.“
„Naznačujete, že ho zabil.“
„To bych si netroufl. Tak zkušená novinářka přece ví, jak odhalit pravdu.“
„Mohla bych se na to podívat.“
„Vidíte, určitě vám při tom přijdou vhod tyto čokoládové sušenky.“

Do školy se infiltroval Vy-víte-kdo v turbanu učitele.
Brumbál přesvědčuje ministra o hrozbě návratu Vy-víte-koho.
Ministr kouzel se smíchem doporučuje chladící kouzlo na hlavu.

*

Ve škole se něco spojené s Vy-víte-kým pokusilo pozabíjet studenty.
Ministr kouzel žertovně napomíná Brumbála, aby „ty své rošťáky trochu krotil“.

*

Brumbál informuje ministra o návratu Vy-víte-koho.
Ministr kouzel mu doporučuje, aby zakousl sušenku a obalil si pocuchané nervy.

*
Brumbál bombarduje ministerstvo dopisy.
Ministr vyčítá Brumbálovi šíření paniky a zahlcování poštovní schránky.

*

Po chodbě ministerstva se vesele prohání Vy-víte-kdo se svými přívrženci.
Ministr v šoku žvýká sušenku podanou Brumbálem.

Na tuto situaci ho nemohlo nic připravit!

Jest údělem filozofa sdělovat mocným nepříjemné pravdy. Pročež jsem sebral veškerou odvahu a vstoupil k samozvanci, jež uchvátil vládu nad státem. Přijal mne vlídně, neboť zvykl sobě dodávat lesku přítomností dobrých mužů.
Na stůl se snesly pochutiny a nápoje. Tyran nápadně lehkomyslně ochutnával ze všeho a k témuž vybídl mne.
Uchopil jsem nejbližší sušenku a pomocí obrazných vyjádření učinil jsem usurpátorovi přednášku o sušenkách, které se tak snadno lámou, přesáhnou-li svou vhodnou velikost. Doufal jsem, že pochopí a ustoupí od dalších dobyvačných snah.
On však se zájmem pohlédl na sušenku a pravil: “ Takže myslíš, že bychom měli přejít na čokoládu?”

„Om nom nom,“ nacpávají se loutky šlechticů na jevišťátku uprostřed náměstí. „Nežije se nám tu špatně. Pro každého, kdo se drží při zemi, je dost vína i sušenek. Stačí přikyvovat a hledět si svého.“
Zarachotí hrom a na scénu vejde Vládce Rakasi. Nenápadný mladík v publiku neklidně přešlápne. Hrom zesílí a Vládce se svalí mrtev k zemi. Šlechtici naříkají a bědují.
Radostná fanfára. Na scénu vstoupí vévoda.
„Už žádné sušenky, jezte vitamíny,“ prohlásí.
Jeden ze šlechticů se plíží do kuchyně a s vychytralým chichotáním kupuje od kuchaře recept na sušenky.
Wilhelm pokývá hlavou. Tomu kuchaři se raději podívá na zoubek.

Má Ovčáček rád sušenky?
(Má. S polevou z bílé čokolády.)

Zná Hamáček pád Dášenky?
(Hamáček neví, kdo je Dášenka, zadal to podřízenému, neb to všechno přece nemůže stihnout objednat sám!)
(Dášenka upadla, byla nemocná, tumáš guláš!)

Dá miláček snad kabelky? (To se moc nepodobá, ale NeČar je hluchej jako poleno.)

Prodá blbeček fakt myšlenky?
(Blbeček už prodal svou nejkřivější myšlenku hned ve třech barvách.)

Vydá Rypáček smrad z peněženky?
(Ne. Neumí ani vyhledávat porno.)

****

A co estebáček Zdeněček?!

Ne. Ten nemá rád sušenky, ten s námi nehraje. Čtveráček ho diskvalipřefiknul obuškem.

(Z původního nevinného textu toho mnoho nezůstalo. Jak příhodné.)

„Co by mohlo porazit Běsy?“ ptá se herec oblečený jako král.
„Tohle, můj králi?“ ukazuje mu druhý obrovský meč.
„Ne, to nebude ono.“
„Nebo snad toto?“ vytáhne jeho kolega sekeru, kterou sotva uzvedne.
„Nebuď blázen, válečníku,“ ohrne král přezíravě nos. „Jak by nám něco takového mohlo pomoct?“
„Pane, přece nebudeme sedět v paláci a nedělat nic!“
„Jistěže ne! Jen potřebujeme najít tu správnou zbraň!“
Na scénu se vplíží třetí herec v kostýmu Lasičky, lidového hrdiny a chytráka.
„Co toto, můj pane?“ vytáhl z mošny suchar stejně přehnané velikosti jako zbraně.
„Toť náš zachránce! Svolejte válečníky, našli jsme zbraň proti Běsům!“

Tohle zasedání byla obyčejná fraška.
Královna v šatech, všude kytky, někdo na stůl dokonce položil tác sušenek. Velitel Tawarai si opovržlivě odfrkl. Válečná porada.
„…opakovaným útokům na severu země. Několik našich lidí vyrazilo na cestu, každým dnem očekáváme podmínky mírové dohody,“ odříkal jakýsi budižkničemu.
„Mírové dohody?“ Velitel prudce vstal. „Vaše veličenstvo, musíme zaútočit. Dva oddíly se pohybují v oblasti. Stačí jen slovo-“
„To nebude nutné,“ usmála se královna shovívavě. „Jsou to naši přátelé, určitě jde o nedorozumění.“
Velitel Tawarai se beze slova posadil, definitivně rozhodnut.
Jestli se jí nezbaví on, brzy to udělá někdo jiný.

A sušenky byly odporně přeslazené.

Cukrárna. Vchází PRASATA.
ROY VŮL: Vítejte! Jen s dovolením [vrhne se k příchozím a divoce je očuchává] Cítím, že jste znalci, posaďte se.
Vchází MYŠ.
ROY VŮL: [bez pozdravu se pustí do očuchávání] Keksaře neobsluhujem!
MYŠ: Celý život jím jenom sušenky!
ROY VŮL: Zeptej se svojí babičky! [vyhazuje MYŠ ze dveří] Omlouvám se, dneska si kdekdo myslí, že může jíst. Ale já na to mám nos!
PRASATA přikyvují a mlsně se ohlížejí po vitríně se sušenkami.
ROY VŮL: Malý moment! [odběhne dozadu, vrací se s pytlíkem mouky] Nejčistší sušenka ve městě! Bon appétit!
PRASATA se cpou moukou.

Konec první scény.

Jsem rád, Vaše Excelence, že jste svolil k rozhovoru.
Ale to je přece samozřejmé… Jen se ptejte.
Dobře. Co říkáte na obavy, které ve veřejném prostoru vzbuzují nové pravomoci, které vám senát schválil?
Nedáte si sušenku?
Děkuji. (chroupání) Jak dlouho budou vaše rozšířené pravomoci platit?
Ochutnejte ještě tyhle, jsou s čokoládou.
To je od vás milé ale…
Jen se neupejpejte.
Tak dobře. (chroupání) Kde jsem to jenom… Co dělá vaše vláda pro to, aby vyjednala se separatisty dohodu?
Po těch sušenkách musíte mít sucho v krku… Dáte si čaj?
Vy mi snad čtete myšlenky! Jste báječný hostitel.
To ano. (smích)

V telefonu se ozval tlumený hlas.
„Sušenky jsou upečené.“
Pan Politik dobře věděl, o čem se tu dneska mluví.
„To je dobře. Dej jim tak třicet.“
„Třicet? Já je nepočítal.“
„Jak jako nepočítal? Tak to udělej.“
„Není lepší jim dát celej plech?“
„Plech? Jaký plech? Zůstaňme u sušenek, ano? Dáme jim třicet sušenek a oni na oplátku budou vařit guláš přesně podle nás.“
„Proč by nám měla děcka vařit?“
„Děcka? Jaká děcka? To jsou zase nějaké novoty? Je ti jasný, s kým mluvíš?“
„S Frantou?“
Sakra.
„Máte špatné číslo.“
Politik s nadáváním zavěsil.

Jeden o sušenkách a druhý… o sušenkách.

"Pane, já rozhodně protestuji!"
"Proti čemu zase?"
"Nenecháme se přece blbnout podlou rudou propagandou!"
"Co to meleš, Franku?"
"Nenecháme se zastrašit! Den nezávislosti oslavíme hrdě vlastenecky i v této mizerné pustině."
Plukovník vypadal velmi unaveně.
"Víš přece, že zásobovací cesty jsou odříznuté. Musíme se uskrovnit. Vydržíme. Bez oslav."
"To nedopustím!" Frankovi přeskakoval hlas, "Nebudeme se tu kroutit v prachu jako červi a nebudeme žrát tyhle pilinami nastavené blafy, kterými se nás snaží zneškodnit nepřítel."
Během své řeči dramaticky obešel stůl a z talířku pozvedl blaf.
"Svým odporem rozdrtíme jejich chabé úskoky!" demonstroval svůj záměr.
"Ty pitomče! To byla poslední sušenka!"

„Nařídila jsem, abyste tamní situaci zkontroloval."
Vedoucí zahraničního odboru se ošil. Třes rukou zamaskoval tím, že si nabídl sušenku.
„Paní ministryně, s brazilskou vládou nemáme vřelé vztahy. Výzkumy probíhají pod záštitou Mezinárodního sdružení kouzelníků. Na místo vyslali pomocnou sílu, víc není v jejich možnostech.“
„Řeč byla o vašich možnostech. Ty určitě nekončí napsáním úředního dopisu. Nebo tvrdíte, že jsem pochybila, když jsem zaměstnala nejzákeřnějšího střelce zmijozelského famfrpálového družstva? Muže, který zapřel vlastního otce, aby se dostal do politiky?“
„To jistě ne, paní ministryně!“
Lily Potterová ho sežehla pohledem.
„Čili...?“
Draco Malfoy polkl dřív, než mu stačilo zaskočit.
„Využiji svých možností.“

Je třeba, drazí spolustraníci, z propadáku akce „sušenka“ vyvodit závěry a přijmout opatření na dnešním sjezdu. Je nutné se zamyslet, kde se stala chyba, a z tohoto krizového vývoje se poučit. Je nadále nemožné, aby si protistrana svou akcí „oplatek“ získala více příznivců než my.
Pod vedením naší drahé sousední země jsme postupovali přesně, jak přikázal jejich ústřední výbor, a přesto se nám nepodařilo sušenku protlačit do každé domácnosti, ke každému soustruhu, do každého JZD. To se již nesmí v budoucnu nikdy opakovat. Je důležité, abychom v plné síle naplňovali poslání, jehož výsledkem je právě spokojenost všech občanů a občanek.

Obyvatelé našeho krásného města!
Zamysleme se všichni!!!
Obraz nesmírně vážné tváře našeho vládce – říkejme mu třeba lord Suchar – zdobí úřady, hostince, ba některé domácnosti; je však za těmi strnulými rysy pana Sušenky opravdu moudrost, nebo jen nedostatek fantazie? Je ona tvář ještě lidská, nebo ve své suchosti už ne-lidská (čímž, jak jistě příslušníci ostatních národů dobře chápou, nemyslím trpasličí, trollí nebo skřetí). Lišíme-li se smíchem od zvířat, je lord Suchar opravdu odlišný? Pozorovali jste někdy strnulý pohled supa? Setkali jste se s očima hada?
Prý vysuší močály města; méně naivní se právem obávají, že dřív bude sucho v městské kase!