DMD Bonus č. 6 pro 20. 4. 2020. Téma: Sušenka - politická satira

“Sušenky jsou. Na každého se dostane. Není třeba vyvolávat paniku - sušenek je dost.”
Za pultíkem tiskové konference stojí pan Politik s velkým P.
“Krajské kavárny hlásí kritický nedostatek sušenek, deficity v řádech miliónů,” hlásí se o slovo novinářka z deníku Nerovnost.
“Kdo to říká?! Ptám se kdo?! Osobně jim sušenky dovezu, hmotné zásoby státu jsou dostačující,” křičí Politik.
Zvoní mobilní telefon.
“Pardon,” omlouvá se Politik. “Ako? Janoš! Muku předsi mátě. Tak pečte, pečte, pečte. Ako? Tak kúpte třebas od Číňanov! Nekecám a makám!”
Politik schovává telefon a odkašlává si.
“Kte som to… Pardon, kde jsem to byl? Ano - sušenky jsou.”

Drazí čtenáři,

pro odlehčení úterního večera Vám dnes přinášíme krátké přirovnání k aktuální smutné situaci.

Představte si následující situaci. Je pět hodin odpoledne. Váš spolubydlící má uvařený silný černý čaj, ale něco tomu chybí. Dojde Vám oběma naráz - ha, sušenky!

Jdete do spíže, ale ve spíži sušenky nejsou. Jdete do sklepa, taky úplně bez sušenek. Dojdete ke dveřím od domu a spolubydlící najednou začne vyhrožovat dveřím že jestli mu sušenky nedají, tak odejde. Po dvou letech hádání se (s neodpovídajícími dveřmi) odchází.

Ano, odchod Anglie z unie bude komplikovaný. Ale sušenky již určitě nejsou a nějak to budeme muset zvládnout.

"Mr. President, California is threatening to secede. Again."
"Tell governor Schwarzenegger we will ban his movies, if they do."
"Even Conan?"
"Especially Conan."
"What about the situation in Iraq?"
"Tell them we're sorry, the wedding cake looked like kalashnikov!"
"I referred to the MORIA report, sir."
"Effing movie industry, bribe Jackson to go back to Zealand?"
"The agency, sir," vice-president Biden rubbed his forehead. "They indicate a possibility of a magical attack on US interests in the area."
"Get Jack Ryan on the line now."
"He is fictional, sir."
"Newt Scamander then?"
"He's British."
"So is tea and cookies."
"Actually..."

Pán Zla se vrátil!
Což je bezesporu dobrá věc, uvažoval Lucius Malfoy. Špatné je, že se mladému Potterovi podařilo utéci před pomstou Pána Zla. Teď všude vypráví o jeho návratu a TO opravdu nepotřebujeme. S tím musím něco udělat.

„Slečno Holoubková, vy taková šikovná reportérka, jistě nedáte na výmysly nějakého školáka,“ vemlouval se.
„Zněl docela přesvědčivě,“ připomněla chlapcovo zoufaství.
„Pouhá hysterie. Diggory se zabil a Pottera to rozhodilo.“
„Naznačujete, že ho zabil.“
„To bych si netroufl. Tak zkušená novinářka přece ví, jak odhalit pravdu.“
„Mohla bych se na to podívat.“
„Vidíte, určitě vám při tom přijdou vhod tyto čokoládové sušenky.“

Kníže Tremar Alside, guvernér provincie Starandea si vyposlechl posly.
"Takže říkáte výbuch a mrtvá zvířata?" zadíval se na prázdný talířek, nedávaje pozor.
"Jo, jo, velký výbuch. A já abych vyhlásil karanténu na celý sever provincie? To jste se asi zbláznili ne? Klidně si zalezte do toho vašeho Rolintu, ale nic takového vyhlašovat nebudu. Však se přeci nikomu nic nestalo - žádní mrtví, tak o co jde?"

Později téhož dne.
"Pane, novináři se doslechli o nějakém výbuchu na severu."
"Řekněte jim, že v tom má prsty Dar-Ontar, hlavně ať je mám z krku.
A teď to důležité, kde jsou mé banánové sušenky?"

Do školy se infiltroval Vy-víte-kdo v turbanu učitele.
Brumbál přesvědčuje ministra o hrozbě návratu Vy-víte-koho.
Ministr kouzel se smíchem doporučuje chladící kouzlo na hlavu.

*

Ve škole se něco spojené s Vy-víte-kým pokusilo pozabíjet studenty.
Ministr kouzel žertovně napomíná Brumbála, aby „ty své rošťáky trochu krotil“.

*

Brumbál informuje ministra o návratu Vy-víte-koho.
Ministr kouzel mu doporučuje, aby zakousl sušenku a obalil si pocuchané nervy.

*
Brumbál bombarduje ministerstvo dopisy.
Ministr vyčítá Brumbálovi šíření paniky a zahlcování poštovní schránky.

*

Po chodbě ministerstva se vesele prohání Vy-víte-kdo se svými přívrženci.
Ministr v šoku žvýká sušenku podanou Brumbálem.

Na tuto situaci ho nemohlo nic připravit!

V nejnižším patře v nejošklivější, nejšpinavější, nejvlhčí kanceláři ve Valdštejnském paláci bydlely konečky žížal a pán v červeném svetru.

Jednou za ním přišel Dred, a řekl mu, že musí jít až na čínskou zadnici hranici, a tam že potká ohavné stvoření, mluvící dvojjazyčně, a to musí porazit. A pak že dostane sušenku.

Pán v červeném svetru vyrazil. Bloudil devět let. Cestou potkal ovčího muže a jeho vysušenou mumii, elfku s psím účesem a dyskalkulií, šikmookého klauna, náčelníka Boční vítr, a spoustu dalších tvorů. Ale stvoření se dvěma jazyky nikde.

Tak šel zase domů, a byl smutný, že nedostal sušenku.

KONEC.

Jest údělem filozofa sdělovat mocným nepříjemné pravdy. Pročež jsem sebral veškerou odvahu a vstoupil k samozvanci, jež uchvátil vládu nad státem. Přijal mne vlídně, neboť zvykl sobě dodávat lesku přítomností dobrých mužů.
Na stůl se snesly pochutiny a nápoje. Tyran nápadně lehkomyslně ochutnával ze všeho a k témuž vybídl mne.
Uchopil jsem nejbližší sušenku a pomocí obrazných vyjádření učinil jsem usurpátorovi přednášku o sušenkách, které se tak snadno lámou, přesáhnou-li svou vhodnou velikost. Doufal jsem, že pochopí a ustoupí od dalších dobyvačných snah.
On však se zájmem pohlédl na sušenku a pravil: “ Takže myslíš, že bychom měli přejít na čokoládu?”

„Tak jak pokračuje vývoj?“ zahájila šéfka poradu.
Podřízený bezradně pokrčil rameny. „Nic moc. Zatím se nám to vždycky nakonec rozpadlo.“
Žena se zamyslela. „Med by nešel? Aby se to trochu slepilo dohromady a tolik se to...“
„Med?!“ skočil jí jeden z kolegů do řeči. „Víte, kolik je v tom sacharidů? To ani náhodou! A než se zeptáte, datle jsme taky vyškrtli.“
Žena si povzdechla. „Dobře, takže co vlastně máme k dispozici?“
Muž zalistoval papíry, aby našel příslušné poznámky. „Ovesné vločky. Zrní. A možná pár rozinek.“

Tři roky po zpřísnění pamlskové vyhlášky
„Nevzdáme to už? Z tohohle sušenky fakt nikdy nebudou...“

„Om nom nom,“ nacpávají se loutky šlechticů na jevišťátku uprostřed náměstí. „Nežije se nám tu špatně. Pro každého, kdo se drží při zemi, je dost vína i sušenek. Stačí přikyvovat a hledět si svého.“
Zarachotí hrom a na scénu vejde Vládce Rakasi. Nenápadný mladík v publiku neklidně přešlápne. Hrom zesílí a Vládce se svalí mrtev k zemi. Šlechtici naříkají a bědují.
Radostná fanfára. Na scénu vstoupí vévoda.
„Už žádné sušenky, jezte vitamíny,“ prohlásí.
Jeden ze šlechticů se plíží do kuchyně a s vychytralým chichotáním kupuje od kuchaře recept na sušenky.
Wilhelm pokývá hlavou. Tomu kuchaři se raději podívá na zoubek.