DMD č. 17. pro 17. 4. 2020. Téma: Splynutí uší

Obrázek uživatele L.P.Hans

Víkend u dědy

Drabble: 

“Tak co, jak bylo u dědečka?”
Z vlaku vystoupil asi desetiletý klučina a padl mamince do náruče.
“Super! Děda má spoustu historek!”
“No doufám že tě moc nebalamutil, mamuty v mládí opravdu nelovil…”
“Ne mami. A taky mi ukázal dílnu, má tam strašnou hromadu zajímavých věcí.”
“Nešahal jsi na nic nebezpečného, že ne?” zhrozila se maminka.
“Ne…” chlapec na okamžik zaváhal. “Ale děda mi pomohl s problémem.”
Maminku náhle zachvátilo temné tušení: “No pokračuj.”
“Víš jak se mi ostatní ve škole smáli, že mi odstávají uši?”
Chlapec si z hlavy stáhl kulicha. Ze přicvočkovaných uší mu vytékal cirůček zaschlé krve.

Obrázek uživatele eliade

Pro ty, kterým uši zneklidňují duši

Drabble: 

Zajíc, který se dříve věnoval závodnímu plavání, navrhl kolekci sportovního oblečení pro sportovce s ušima nadprůměrných rozměrů.

„V dobách, kdy jsem závodil, nebylo nic podobného k dispozici,“ vypráví. „Své uši jsem nenáviděl, protože mi neskutečně překážely.“

Vymyslel proto plaveckou čepici, která připevní uši k hlavě tak, aby tělo plavce získalo hydrodynamický tvar.

Produkty jeho značky nakupují nejen zajíci, ale i králíci nebo fenkové. A nemohou si je vynachválit.

„Je to kouzlo, díky němuž mi ty příšerné plachťáky aspoň na chvíli přirostou k hlavě,“ vysvětluje jeden ze zákazníků. „Doufám, že teď se z neschopného ucha konečně bude moci stát úspěšný sportovec.“

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Napálen

Úvodní poznámka: 

Série o Múze a jejím mladém spisovateli. Volně navazuje na http://www.sosaci.net/node/42454, ale dá se číst i samostatně.

Drabble: 

Múza a její mladý spisovatel leželi na posteli a hleděli na sebe.

“Takhle to skoro vypadá, jako bys mě mohl vidět,” zašeptala.

Mladík se unaveně usmál.

“Napálen byl jsem, Múzo moje, srdcem - tím zrádným lidským svalem.
Teď pro tebe tluče a pokud odešla bys, puklo by mi žalem,” řekl měkce a zavřel oči.

Po chvíli však pokračoval.

“Já tvé srdce slyším tlouci, i když jsou jiní k němu hluší,
rytmus srdce jsou noty písně…

Široce zívl.

...jež vede ke splynutí... uší,” zamumlal a s dalším nádechem usnul.

Múza se smutně usmála a pohladila jej po vlasech.

“Ty seš můj romantik.”

Obrázek uživatele Owlicious

Otázka poměru

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, trochu navazuje na tu včerejší unavenou naději.

Drabble: 

Moc mluvíš.
Vůbec si nepovídáme.
Nemůže být chvíli ticho?
Tos mi to nemohl říct?
Říkala jsem ti přece...
Pořád do mě ryješ.
Nikdy neposloucháš.
Se vším jsi hned hotový.
Máš si co říct s každým kromě mě.
Hlavně, že je to moje vina.

Potřebuju odstresovací rozhovor.
Potřebuji mlčení na zregenerování.
Chceš si o něčem promluvit?
Jak šel ten meeting, kterého ses obával?
Co tě čeká zítra?
Jak ti můžu pomoct?
Co bychom mohli dělat společně?
Co by pro tebe byl opravdový oddech?
Za co jsi vděčný?
Co se nám opravdu povedlo?

Zdravý vztah potřebuje 5 pozitivních interakcí na 1 negativní...

Obrázek uživatele Voldemort

(Ne)zpívat

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

ucho ve smyslu mladý nezkušený muž

Drabble: 

Někdo si zpíval. Tady v táboře. Absurdní. Nebezpečné.
Lákavé. Stan věděl, že moc zpívat neumí, rozhodně ne takhle dobře, ale stejně měl chuť se přidat. Pro ten požitek. Pro chvíli svobody.
„Neslyšící řvete bravo!“ zařval spolu se zpěvákem další verš.
Překvapené ticho. Přes proklatě nízkou přepážku mezi latrínami vykoukl dlouhovlasý mladík. Nemohlo mu být víc než Stanovi. Změřil si Stana pohledem a zase zmizel.
*
Večer si na Stana počkal.
„Odkud to znáš?“
„No z koncíku. Vsadím se, že tu makáme se spoustou vašich fanoušků, Gideone.“
„A budeš zticha?“
„Si piš. Mě jen tak zpívat nepřinutí. Však jsi mě slyšel, ne?“

Závěrečná poznámka: 

Počátek páru ze zlého drabble Kdo nepracuje.

Obrázek uživatele Roedeer

Podivní lidé, podivné věci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série o Lauře, navazuje na Pomoc nejméně čekaná.

Drabble: 

„Dobře poslouchej,“ přikázal Pán z Prahy a tiskl Lauřin krk.
Začínal se k ní chovat hrubě a panovačně, byl nervózní a nesmlouvavý, a všechno se to seběhlo po tom nedávném nočním incidentu. Ví? ptala se.
Přestával si ji vážit.
„Obchod s Igorem je důležitý. A ty jsi jeho součástí. Takže uděláš všechno, co ti přikáže. Klidně se k němu připlazíš po kolenou a olížeš mu podrážky, když si řekne.“
Chtěl se o ni dělit s podivnými lidmi a říkal špatné věci.
Laura zůstávala klidná.
To on ani netušil, kdo další může jeho slova slyšet a že by nemusela zůstat nepotrestána.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Úskalí literárního restaurátorství

Úvodní poznámka: 

Tak tohle "libové" téma mě inspirovalo téměř okamžitě, a to dokonce k dalšímu z mých oblíbených fandomů, který jsem ještě letos nepsala. ;-)

Drabble: 

V duchu hesla „Pod svícnem je největší tma“ ukryl spisovatelův přítel Josef Pšenička rukopis Cimrmanovy satirické hry Rytíř Slavoj do archivu tajné policie. Bohužel však do oddílu určeného ke skartaci. Přestože tužka, kterou mistr zapomněl v deskách, zabránila nejhoršímu, dochovaly se z díla jen útržky. Ty pak náš rakouský kolega cimrmanolog, profesor Fiedler, zcela dezinterpretoval. Nejsa si vědom známého faktu, že Cimrmanův psací stroj měl poškozené kladívko pro písmeno D, nechal ve své rekonstrukci hrdinu bojovat se „strašlivým rakem“ a nezarazily ho ani výrazy jako „splynutí uší“. Raději pak ani nezmiňovat jeho zkomolení věty: „Slavoj na vraníku dojel princeznina koně“.

Obrázek uživatele Envy

Velikonoční kapr

Fandom: 
Drabble: 

Bylo pár dnů před Velikonoci a forma na beránka byla stále ukrytá hluboko v útrobách naší komory. Pohřbená pravděpodobně pod hromadou sklenic, konzerv, krabic a dalších věcí na pečení. Mamině se jí fakt nechtělo hledat. O týden dříve však při probírání a vyklízení věcí narazila na formu na kapra. Dcera, které o tom vyprávěla, částečně z legrace, částečně vážně navrhla, aby teda místo beránka udělala Velikonočního kapra. A tak se taky stalo. Beránkův ocas se rozplotil na dvě poloviny, srst přelila na zlatavé šupiny, z nosu byly žábry, a uši splynuly v to, co kapři využívají k orientaci pod vodou.

Závěrečná poznámka: 

Kapr na Velikonoce? More likely than you think
Doufám že jste všichni mohli prožít krásné Velikonoce, a toto prosím není vtip, to se u nás fakt stalo, jen škoda že můj táta a neteř neměli tolik pochopení pro génia mojí mamky a mě :D

Obrázek uživatele Katie

Mluviti stříbro, mlčeti zlato

Drabble: 

Midas jako každý den polehával na stráni a poslouchal písně svého nového přítele Pana.
"Hraješ dobře, ty starý kozle, žádný hudebník z mého paláce se ti nemůže rovnat."
Pan potěšeně pokračoval ve hře.
"Co lidský hudebník, ani samotný Appolon se ti nevyrovná!"
"Myslíš?" Pan byl sice na svoje umění hrdý, ale porovnávat se s Appolonem?
"Samozřejmě! Co kdybys poprosil Tmola, ať si vás poslechne? Určitě mi dá za pravdu!"

***

"Appolon je lepší?! S jeho kýčovitým brnkáním na lyru? Zbláznil ses?! Vyměnil sis snad uši s tímhle oslem?"
"Jak se opovažuješ znevažovat boží rozhodnutí?! Za tvou drzost narostou oslí uši tobě!"

Obrázek uživatele Tess

A Key

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík.

Drabble: 

“When was the last time you remember having the notebook?” asked Risa.
“A week ago.” The man seemed surprised somehow. By his answer? Or that he answered at all?
Darn sometimes I would want to be teleempath.
But...

“A week ago? And we’re looking for it just now?”
“Just now is the right time. Trust me.”
Why should I?
“Alright then.”
Maybe there will be some answers I need.
Risa could not read mind, but could read magic.
There’s a blue sparkle!
“So... which pages are the most important?”
“The dog eared ones.”
“So all of them. Right.”
Found it.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele strigga

Jen tak zaslechneš píseň v mnohosti Vesmíru

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Takový skvělý téma a mě na něj napadne jenom taková blbost.. měknu, nebo co!

Drabble: 

Chlad zatuchlého sklepního prostoru, mihotavé světlo svící a slabý zápach hub.
"Odvrhněte všednodennost, ustrňte v povznesení ducha a naslouchejte moudrosti posvátných svitků."
Visí na ní dychtivýma očima, ani nedýchají.
"Össenská moudrost praví: nech oči své, aby splynuly s tmou, jen tak znovu nalezneš světlo. Nech uši své, aby splynuly s tichem, jen tak zaslechneš píseň Akkütlixovu v mnohosti Vesmíru. Nech duši svou, aby splynula s prázdnotou, jen tak pocítíš vesmírný kruh dokonalého bytí!"
Trochu se zděsí. Co to plácá, takovou hovadinu jí přece nemůžou věřit!
Dychtivě se naklánějí, chlap v rohu vypadá, že dosahuje extáze.
Ëltaühl si povzdechne.
Zřejmě můžou.

Obrázek uživatele gleti

Srážka kultur

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Domů dorazil pozdě, zdržela ho práce. Jenže doma nikdo. Xeno porušil zákaz. Kontrola vybavení na lov příšer ukázala, že detektor je pryč. Okamžitě aktivoval sledovací kouzlo, které po posledním držkopádu tajně vložil na syna. Oprávněně, zase byl v lese.

Našel ho uprostřed hvozdu společně s malým Weasleym. Oba v transu.

Opatrně se rozhlížel, když kousek od něj praskla větvička. Zpozoroval dvě odcházející ženské postavy. Malou a velkou.

„Siréno! Co tě to napadlo?“ hudrovala větší.
„Nemohla jsem si pomoct,“ popotahovala menší.
„Málem jsi je zpěvem uspala navždy. Copak neznáš naší moc?“

Láskorád na víc nečekal, musí chlapce zachránit ze spárů smrti.

Obrázek uživatele Arenga

Kde není talent, musí přijít píle

Úvodní poznámka: 

Antonii Krásové je čtrnáct let, Cosette je starší o čtyři roky.

Praha, březen 1909

Drabble: 

„Gé,“ sdělila Cosette lakonicky, ani nezvedla hlavu od rozečtené knihy.
„Jak gé?“ zaškaredila se Toninka.
„Mělas hrát Gé, ne Á.“
„Hrála jsem Gé.“
„Nehrála,“ pousmála se starší sestra. Vstala a přešla ke klavíru. „Správně je: Cé, É, Gé, É, Gé. Poslouchej.“
Zamračila se. „To jsem přesně hrála.“ Cvičit na klavír ji ukrutně nebavilo, zvlášť v přítomnosti starší sestry a jejích až příliš citlivých oušek.
„Ale kdepak. Hrála jsi: Cé, É, Á, É, Gé. Slyšíš ten rozdíl?“
„Nemám na hudbu vlohy. Prostě mi to splývá. A vůbec, tohle,“ ukázala na klavír, „mi v životě vůbec k ničemu nebude.“
Samozřejmě se spletla.

Závěrečná poznámka: 

K čemu to Tonince bude?
Zatím jenom matně tuším, ale nechci nic ani naznačovat. Toninka je ze všech pěti sester nejvíc komplikovaná ;-) a taky nejvíc nezávislá. (Ano, ještě víc, než Doramo).

Obrázek uživatele kytka

Červený a bílý

Fandom: 
Drabble: 

Sestra Mína mu čistí nohu lihem, pálí to jako rozžhavené železo. Vyhýbá se jejímu pohledu, zatíná zuby a zírá do zdi. Na bílé ploše se chvěje její stín, neostrá silueta bez tváře.

"Máte nohu pořád hodně oteklou. Zarudlou." Líh zastudí, stehnem mu projede bolest. Cukne pohledem. Do výhledu se mu dostane plavý pramen vlasů a drobný boltec.

"A jste hrozně bledý," sestra pořád mluví, moc jí neposlouchá.

Nakloní hlavu a zkouší dostat to malé něžné ouško do zákrytu s větším stínem. Skoro se mu to daří.

"Jste takový červeno-bílý," zasměje se.

Obraz a stín se prudce rozjedou.

"Mlčte, probůh! Mlčte!"

Obrázek uživatele Carmen

Záhadná porucha prototypu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bujabéza to jest.

Drabble: 

„Nerad to říkám, ale myslím, že to nefunguje,“ podrbal se ve vlasech.
„To není možný. Ladil jsem to skoro do tří do rána, musí to fungovat!“
„Možná chyba navigace.“
„Mají lepší orientační smysl než já!“
„Ne že by to něco znamenalo,“ podotkl.
„Strašně to šumí,“ zkusmo foukl do trubičky.
„Tak se na ně podíváme,“ povzdechl si.
„Nejde to. Zpětný chod nefunguje,“ zasykl.
„Jo, nějak se to cuká.“
„Třeba... to někdo z nich očaroval. Silné protikouzlo,“ zvedl obočí.
„Jenže to budeme muset projít celé zabezpečovací zaklínadlo!“ zaúpěl.

Ultradlouhé uši svázané na úhlednou mašličku sebou schlíple cukly.
Molly Weasleyová se spokojeně usmála.

Obrázek uživatele Champbacca

Senzor a seminář

Úvodní poznámka: 

(mezitím před síčí)

Drabble: 

Protože vody života nebylo moc, do rána samozřejmě nevydržela, a protože do rána nevydržela, děly se v síči věci. Už krátce po půlnoci se například jeden naíb, Stilgar se jmenoval, pokoušel vysvětlit Edvinovi s Rickem, jak vycítit příchod písečného červa.
„Musíte víc než jen naslouchat,“ vysvětloval a viditelně měl problém zaostřit na ně, tak to rovnou předvedl a položil ucho na písek. „Musíte slyšet dunu, skrz niž tvůrce přichází, vaše uši musí splynout s pískem, být ten písek...“
Rick s Edvinem se na sebe podívali, dopili a zkusili to tedy taky, aby se neřeklo.
Neslyšeli však nic než Stilgarovo chrápání.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Přátelství skrze hudbu

Úvodní poznámka: 

Věnováno Radimovi

Drabble: 

Splynutí uší
i našich duší
víš, že ti to dnes moc sluší?
můj duháčku
sny se neplní
většina z nich
ale některé přece ano
probudíš se ráno
a myslíš, že tě nic dobrého nepotká
úplně zapomeneš, že máš po boku člověka
dobrého kamaráda
parťáka ve zločinu
někoho, kdo miluje, co ty
předáváte si štafety
ve zpěvu
jeden vyje hůř než druhý
nikdy ani špetka nudy
Avril, Green Day, Nirvana na plný pecky
vzpomínám na chvíle všecky
krásné, plné rajské hudby
klávesy, kytary, bubny
pořád sním a na dary nedbám
kvůli svým hradbám
život svůj milý pomlouvám
za to se omlouvám

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Jako čokoláda na slunci

Fandom: 
Drabble: 

„Teď se už jen položte na podložku, nechte kotníky spadnout od sebe, ruce dlaněmi vzhůru,“ nese se místností uklidňující hlas instruktorky. „Zavřete oči a vnímejte své tělo.“
Mezi ležícími cvičícími se líně proplétá orientálně neurčitá relaxační hudba, světla jsou ztlumená, dech všeobecně vyrovnaný.
„Představte si, že jste jako čokoláda na slunci. Rozplýváte se, nejprve vaše prsty na nohou, vaše kotníky, lýtka, kolena, stehna, pánev a břicho, celá vaše záda, vaše páteř, ramena, lokty, zápěstí, všechny prsty na rukou. A konečně krk, vaše hlava, uši...“
Instruktorka otevře oči a blaženě se usměje. Všechny cvičenkyně úspěšně splynuly s podložkami. „Konec lekce. Namaste.“

Závěrečná poznámka: 

Pořád ještě cvičím jógu. Pokyny instruktorky jsou zcela autentické a děsí mě ve snech (proč bych mě měla uklidňovat myšlenka na roztékající se čokoládu? vždyť lepí! fuj).

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tess

Kouzlo okamžiku

Drabble: 

Sýkorova skupina jsou řidiči. Přijíždí s malým autem, odjíždí s cisternami, náklaďáky...
Občas ale najdou i něco menšího.
Přeměnění si nic nepamatují. Jejich mozky ne. Jejich těla... to je jiné.
Raubíř seděl na obrubníku a divně se kýval. V ruce pevně svíral malou krabičku a široce se usmíval.
„Jsi v pořádku, člověče?“ zeptal se ho opatrně Myšák. S Raubířem nikdy nevíte.
„Cože? Jasně... sedej,“ ukázal mu Raubíř.
„Proč?“
„Sedni. Hele!“
Zmáčkl tlačítko na krabičce.
Cvak!
„Na!“
Vytáhl si z jednoho ucha pecku a podal ji Myšákovi.
Ruce si pamatovaly, jak se nasazuje.
„Tuhle mám nejradši.“
Cvak!
Hey, Jude...

Pamatují si.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Marek

Uvěznění

Úvodní poznámka: 

A opět pokračování z posledního drabblete, neboť jsem jeden den vynechal.

Drabble: 

Šumař se nechal odvléci do místnosti, kde většina podlahy byla hluboko pod úrovni země. Alespoň takový měl pocit po zalehnutí v uších které bylo tak výrazné, až mu připadalo, jako by mu obě uši splynuly v jedno. Místnost byla nízká s plísní po stranách. Šumařovi se špatně dýchalo, neboť se mu zdálo, že okolo přítomné houby mu odtrhují zbytky vzduchu od úst. Uprostřed místnosti bylo křeslo potřísněné výměšky předchozích obyvatel a Šumaře do něho silou upoutali. Ne, že by se moc bránil. Přestože netušil, co se děje, postupem času a navzdory snahám zjistil, že odpor je přes sílu věznitelů marný.

Obrázek uživatele Lejdynka

Poslední úsměv

Úvodní poznámka: 

Maličko šmrncnuté Alenkou, no... stejně byste na to přišli :)

Drabble: 

Ležela v posteli. Společnost jí dělali stařičké rádio a černý kocour.

Rádiová hra za moc nestála. Signál se trhal, slova odplývala do větru.

"-ch ano, Fr-nku, v-zmu si -ě! J-ž zít-a dojd- k úpl-né-u a d-kon-a-é-mu spl-nutí -uší!"

Polohlasně se zasmála a třesoucí se rukou rádio vypnula.

Otisk tlapky na okně tiše zazářil.

Jen počkej, já ti vycinkám, až ti uši splynou v jedno, za to, jak dlouho jsi mě tu nechal, pomyslela si, spokojeně se uvelebila a zemřela.

Už se bojím, ženská, pomyslel si kocour.

Prsk.

Ve vzduchu po něm zůstalo chlupaté ucho.

A ona padala králičí norou vzhůru.

Obrázek uživatele Rorico

Pracovní příležitost

Úvodní poznámka: 

Tak lehce inspirováno dnešní frontou u okénka cukrárny.

Drabble: 

Smrtka byla utahaná, měla za sebou náročný den. Ostatně jiné dny ani neznala.

Zrovna se zastavila u oblíbené pekárny a poručila si dvě housky (přece i Smrtka musí jíst). Těšila se, že si dá pauzu, sedne si, v klidu se nají a trochu přibrousí kosu.

V tom zaslechla za sebou ve frontě podezřelá slova.

"Hele mě ti to už nebaví, já bych nejradši se vším skoncoval."

Smrtka pootočila hlavu a druhé ucho se přesunulo k prvému a splynuly v jedno (Smrtka přece může měnit formu), aby slyšela co nejlépe.

Tak tebe to už nebaví? Dobrá píšu si: 18:30 křižovatka"

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Kdo má uši, slyš!

Fandom: 
Drabble: 

Proč lidé touží po souladu duší
Když stále k písním a nářkům jsou hluší?
Kéž radši dojde ke splynutí uší
Ať slyší, pochopí, co zatím jen tuší
Ve víru příběhu myšlenky ruší
Vzrušené srdce ještě prudce buší
Jen o vlásek uniklo střelbě kuší
Kéž je pryč trápení, které ho kruší
Hříchy se lámou jako křídla muší
Doufej, že dobrá věc tu špatnou zruší
Špatně se pláčem slzy smutku suší
Pokora člověku přece tak sluší
Odpověď „Jak žít?“ jen tak někdo netuší
Jak nebýt ve světě cizinci bezduší?
Radostná zpráva ty ostatní přehluší
Žít s láskou, pro potřebné a bez retuší

Obrázek uživatele peva

Cena, ktorú bolo treba zaplatiť

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Sníval som. Pred očami sa mi znova premietlo moje prvé stretnutie so Soňou. Len jej vďačím za to, že som neprišiel o ruku. Znamenie, čo mám na dlani...nerobilo mi vtedy dobre. Rada päť, nikdy sa nehrajte so začarovanými predmetmi!
Keď za mnou Soňa prišla s prosbou o pomoc, nemohol som odmietnuť.
Jej manžel umieral. Nejaká kliatba z neho vysávala život. Soňa nedala pokoj dokiaľ nezistila, kde k nej prišiel a ako sa jej zbaviť. Dokonca sa znížila ku použitiu Splynutia uší, vyzvedačskému kúzlu, ktoré je zakázané pod hrozbou vysokej pokuty. Ale svoj účel splnilo.
Boli sme skoro u cieľa..

Závěrečná poznámka: 

Pre spresnenie - splynutie uší je kúzlo, ktore spôsobí, že počujete presne to čo druhá osoba. Chce to spústu nechutných letkvarov, pre seba aj pre druhú osobu, a dosť to magicky vyčerpáva, ale tak čo už ;)

Obrázek uživatele Brygmi

Povolení zabíjet

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tentokrát nenavazuje na nic, možná řekněme prequel? Ale pořád si jedu ve stejných kolejích aneb tohle téma mi dalo zabrat.

Drabble: 

Dobře se bavila.
„Tolik eskapád a nakonec se to stane i slavnému Jamesi Bondovi. Stárneš? Nebo ses zamiloval? Doktorka? Ne, počkej, přijdu na to! Moneypenny? Ale to bys nevypadal tak smutně, tohle bude neopětovaná láska. Možná ten roztomilý hoch, co ti šeptá příkazy do ouška.“
Namířil na ni zbraň.
„Co o něm víš?“
Zasmála se: „Že má mnohem větší cenu než všichni 00 agenti. A že by si měl dávat pozor, když jezdí do práce na kole, bývá to nebezpečné.“

Vystřelil.

Chvilku bylo ticho, ale pak se mu v uchu ozval povědomý hlas.

„007? Víš, že máš pořád zapnutý komunikátor?“

Obrázek uživatele Krajina sopek

Můj rytíř s basou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Teď jsem se to dozvěděla. A tak jsem zahodila všechny ostatní nápady, které bych asi stejně nestihla napsat a tohle drablátko věnuji Dušanovi Vančurovi, který už je na lepším.

Drabble: 

Teď už to můžu říct. Všechny holky milovaly ztepilého Ortinského s nádherně hlubokým brumendem. Nebo hezounka Karla Zicha. Mne však nejvíce bral o něco méně nápadný veselý strýček za basou. Jeho nos byl prostě vynikající a smál se kapku nakřivo. Trochu si šlapal na jazyk. Hlas měkoučký, jako mechové polštářky, když po nich jdete naboso právě, když začíná padat rosa a den byl fakt horký. Tohle všechno dávalo jeho projevu klidnou podmanivost. Nebyl však žádný ňouma."Jednou budem dál" zpívali jsme s ním ve dnech sametové revoluce a ačkoliv ještě naprostý ucha, cítili jsme se dospěle, hluboce, vážně a nadějně.

Závěrečná poznámka: 

Snad je z toho téma patrné.

Obrázek uživatele Ilian

Ve smrtelném ohrožení

Drabble: 

Červený trpaslík se otřásl v základech.

Rimmera zachránilo pouze to, že byl mrtvý, i když se na chvíli rozmazal, když vlna zasáhla Holly. Ta byla natolik ochromena, že se její hlava chvíli točila na obrazovce.

Kocour pravděpodobně ztratil jeden ze svých devíti životů.

Kryton takové štěstí neměl. Dráty v jeho hlavě zajiskřily.

Lister odložil kytaru. "Myslím, že tyhle nové repráky hudbě vážně dodávají šťávu!"

Kryton si poklepal na uši, a když ruku stáhl, zjistil, že mu v ní zůstaly ležet rozpadlé na kousky. "Pane, sice jsem právě nic neslyšel, ale i tak musím říct, že s vámi bohužel nemohu souhlasit."

Obrázek uživatele Voldemort

Na dálku

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

Navazuje na letošní emigrační drabble.
Jako hudební podkres doporučuji toto. Podprahově se mi to vkradlo do hlavy a napsalo tohle drabble.

Drabble: 

Do plakáty zakamuflované telefonní budky vstoupil muž ve fialovém saku. Tváří Josef Beránek, zvaný Jožin, začínající podnikatel v oboru stavebnictví a bývalý zaměstnanec českomoravského ministerstva kouzel. Vytočil číslo. První zazvonění, druhé...
„Agentura Splynutí uší, jak vám mohu pomoci?“
„Reklamuji ušní bubínek, nedrží.“
Kódová slova byla pronesena a oba účastníci hovoru se rozesmáli.
„Ráda tě slyším,“ řekne Jožin necharakteristicky něžně. „Jak se má Robert?“
„Dobře. Zrovna se učí číst. Možná mu časem půjčím atlas lokomotiv.“
„Opovaž se!“ zaprotestuje s úsměvem Rowena Lestrangeová v kůži Moraváka.
Rabastan na druhé straně linky nesouhlasně zamručí, ale úsměv ho neopouští.
„Chybíš mi.“
„Ty mě taky.“

Závěrečná poznámka: 

Jožina Beránka už jsme jednou viděli, v podivném bonusu mimo chronologii: Ta naše písnička česká.

Sluchátka

Fandom: 
Drabble: 

Lidské pokolení před nějakou dobou vymyslelo úžasný vynález – miniaturní sluchátka do uší, tak zvané „dráty“.

Jak pozoruhodná je cesta tónů oblíbených písniček, kterou musí urazit z miniaturní či podlouhlé krabičky přes už různě zohýbané křižovatky malých kabelů, než se impulz dostane až do ušního bubínku, kde se následně rozezní vytoužená melodie, zcela závislá na volbě daného jedince. Vše trvá pouhých pár vteřin.

Největší slastí majitele sluchátek je nepochybně jejich sdílení. Není nic krásnějšího, než propůjčit levý či pravý port blízkému člověku, sednout si až těsně k sobě, zmáčknout kouzelné tlačítko a nechat se unášet tou podivnou euforií. Nepopsatelné splynutí uší…

Veršování

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Toto téma mi teda dalo zabrat. Dokonce jsem si nechala dávat rady, jak bych to mohla uchopit. No a nakonec se téma uchopilo samo a zase jinak, než jsem čekala. Čtyři hodiny venku, děti konečně unavené, že usnuly samy a já spokojená a už se psalo.

Drabble: 

„Při květu zlatých růží, došlo k splynutí duší,“ snažila se Risa potichu o veršování v krásné kvetoucí zahradě. Proto ji vylekalo, když najednou za sebou uslyšela Brenta.
„Splynutí uší, říkáš?“ dotazoval se pobaveně.
„Copak tu děláš?“ zeptala se a jeho otázku nechala nezodpovězenou.
„Šel jsem se podívat, kde jsi po obědě zmizela. Stýskalo se mi po tobě,“ řekl a sednul si vedle ní. Chytil ji za ruku a lehce políbil.
„Není ti smutno po rodině? Já jsem sice doma, ale cítím, že bys tady žít nechtěla.“
„Je to tu jiné než u nás doma. Krásné, ale jsem tu úplně cizí.“

Stránky

-A A +A