Na |Cimburku

Bratr Kristián úlevně vydechl. Konečně vidí kamenné zdi Cimburku. Tam je bezpečí. Teď už ho nikdo nezastaví a nezačne prohledávat jeho skromný majetek. Klidně oželí všechny věci, které mu patří, ale tu jednu, jež opatruje jako oko v hlavě, tu musí bezpečně donést. A těch míst, kam musí dojít, je mnoho. Jeho nohy jsou unavené, ale brzy si odpočinou.
Už se těší na Vítka. Je to mladíček, ani náznak vousů, ale písmo má krásné. Opíše tu pečlivě ochraňovanou listinu, a tak se další část Písma ve srozumitelném jazyce dostane k těm, kdo po něm touží.
Boží slovo nespoutají žádné řetězy.