DMD č. 27. pro 27. 4. 2022. Téma: K pramenům

Jakmile byl Kashyyyk konečně osvobozen, považoval Simbacca za svou svatou povinnost ukázat sestře nejen svou rodnou vesnici, ale i ten malebný, hustě zarostlý a zubatými příšerami obývaný zbytek. Ostatně byla postižená už tím, že se narodila v exilu na vesmírné lodi, a nechtěl riskovat, že další odloučení od wroshyrů ji poznamená ještě víc.
Po návštěvě vísky, odkud pocházela matčina část rodiny, tedy absolvovali sourozenecký výlet po celém přilehlém kontinentu a zavítali i do jeho jihozápadní části, nejdrsnějšího kraje plného studánek a žábomutů. Možná to souviselo.
I Fichurra každopádně musela uznat, že okolí je tam hezké, ale Brruntaal samotný hrozná díra.

Někdy mě popadne taková chuť. Nápad, že bych se mohla naučit nějaký nový účes.
Drdoly a culíky nosí každý, ty jsou málo sofistikované. Ale zapletené copánky nebo rybí copánky, ty vypadají pěkně!
Když si, ale pustím tutoriál na YouTube začínám zjišťovat, že jsem možná přecenila své síly.
Paže mě bolí už po pár minutách co se snažím přidávat jednotlivé pramínky vlasů k jiným. Zamotávají se mi prsty, tady my trochu vlasů vypadlo, tady to není utažené a celé je to na křivo.
Po několika marných pokusech, kdy ani pírka nepomůžou můj výtvor zachránit, to nakonec vzdávám.
Radši zůstanu u culíku.

Slyšíš, jak tě volám? Stýská se mi po tobě. Bylo nám spolu přece tak dobře. A přece to skončilo a tys odešel.
Tak ráda bych tě viděla. Jen se tě lehce dotknout a vědět, že existuješ, že jsi stále naživu. Já už nejsem, ale to dobře víš. Uškrtil jsi mě a zakopal tady v lese, nad pramenem u tůně. Proto tě volám, abys věděl, že jsem stále tady. Mé tělo v zemi zetlelo, ale má duše žije v tomhle prameni.
Přijď. Počkám, až se ke mně nakloníš, a chladná voda tůně tě vtáhne do svého nitra. Tak budeme navždy spolu.

Prý, máme výborné značení, nemůžete zabloudit… to určitě, brblal Sirius. A ještě – kdybyste se přece jen ztratil, stačí jít proti proudu, až k prameni, tam narazíte na ukazatel.

Motal se v té oblasti jezer, jezírek, řek, potoků, potůčků a pramenů už půl dne. Teoreticky šel stále po značce. Prakticky značka každou chvíli vedla skrz vodní plochu. Ne že by jako Tichošlápek nedokázal přeplavat, ale měl tušení, že takhle trasa vést nemá.

Navíc ho neskutečně žrali komáři. Setřásl je jen při rychlé chůzi. Jakmile zastavil, aby se pokusil najít směr, slétl se houf těch krvežíznivých potvor, takže myslel pouze na útěk.

"Voda! Máme vodu!" volal na celou agoru občan zatím ještě nepojmenovaného města.
"Bohové vyslyšeli naši prosbu!" radoval se další.
"To byl mocný a laskavý bůh Poseidon," vysvětlil bůh převlečený za smrtelníka, "myslím, že bychom mu měli postavit chrám a často mu obětovat."
"Nejdřív tu vodu ochutnejte," zamumlala si pod nalepené vousy Athéna, "koneckonců je to bůh moří."
"Fuj. Je slaná." První, kdo nový pramen ochutnal, vodu vyplivl na zem.
"Podívejte se, co je to za strom?" naoko se zeptala převlečená Athéna.
"Olivy!" zavolal smrtelník, "můžeme lisovat olej, stavět lodě!"
"Lodě budete potřebovat," zabrblal Poseidon a mořská hladina se začala zvedat.

Kolovrátek dopředl, tentononc vřeteno tatam.
„Ale pochopili co?“ nezbývá než se zeptat.
Kolkolem poušť, aby se neřeklo.
„Zabili-li jste boha,“ dí Dahua, dalek toho vyjevit, zda tím, kým virtuálně jest, „musíš jít k pramenům: bez věčnosti neinspiruješ nic.“
„Ale nesmrtelnost ve skutečnosti není!“
„Ne v našich možnostech.“
„Chcete mi říci,“ ošívá se Vilém jak širokoúhlý objektiv před úzkoprsou štěrbinou, „že čím poplužnější lež, tím – žel – velkolepější líp! Kdo se bojí, nezlobí, bažíš-li po nebi, stáváš se božským…“
„A o to přeci nakonec jde. Idea zásluh je správná, tvoje slova.“
„Ale… Moment, to jsem vám nikdy neřekl!“
„Heleně ano.“
„Ta potvora!“

"Pořád nechápu, co je na tom zábavného. Prostě půjdeme proti proudu, než najdeme, kde Hunter začíná," prohlásila poněkud otráveně Ruby. Promáčené střevíce byly nanejvýš nepohodlné.
"Budeme jako Livingstone, objevíme tajemné prameny a kmen divochů, který ho uctívá. Bude se o nás psát v učebnicích," radostně hlaholila Anne.
Představa divochů Ruby i Dianu znepokojila ještě víc než mokro v botách, ale jednou už s dobrodružnou výpravou za prameny řeky Hunter souhlasily a bylo jim hloupé vycouvat.
Na počátku řeky Hunter je ovšem nečekal kmen divochů, ale mokřina hled vedle Mortnovic sídla. V učebnicích se o nich nepsalo, zato dostaly vynikající koláč.

Oficiální pravidla byla jasná: na palubě Galactiky alkohol neexistoval. Pokud musíte pít, počkejte si na dovolenku, a i tak se snažte nedělat flotile ostudu.
Realita byla samozřejmě jiná.
Uprostřed noci se scházeli u skladiště, o kterém nikdo nemluvil, ale všichni věděli, kde je - piloti, co chystají další hráčskou noc, sedmnáctiletí zelenáči poprvé daleko od domova, ti, co potřebují zapít zlomené srdce nebo najít odvahu to zkusit znovu. A pár těch, kterým se za střízliva třesou ruce.
Velení se důrazně dívalo jinam a nikdy nepátralo, odkud ten alkohol pramení.
Jak by ne, když do té poslední skupiny patřil i zástupce velitele.

"A žabičky poputují k pramenům," prohlásil Vraspír, když byly všechny žáby pochytány.
"To znamená likvidaci?" ujišťoval se Jaroslav.
"Ale ne," mávl rukou muž v kápi. "To znamená laboratoř, časové tunely a dětské pohádky. Jen dětem nebude nikdo vyprávět, že žába, která seděla na prameni, ukousla princi polovinu prstů."

Daniel von Drak se uchechtl. Právě ho napadla pohádka o kousavém skokanovi. Nápad si zapamatoval pro pozdější zpracování. Synové Jaroslava L. se měli na co těšit.

"Asi by mi jich mělo být líto," prohlásil Jaroslav. "Ale není. Zajímalo by mne, kdo je vytvořil."
"Nešikovný student genetiky," odpověděl Vraspír. Zase si začal pískat.

U pramenů se dá najít řada věcí. Hrníčky, které ponoukají, aby se člověk napil, ztracené čepice, obětiny panenek…
Socha slůněte, kterou člověk po závěrečném, zdánlivě nekonečném kilometru hrozně rád vidí.
Zkamenělé šnečí ulity v potoku v džungli. Voda je tu prosycená vápencem, jako by se chrámy zapomenuté mezi stromy postupně vsakovaly do půdy.
Najdete tu písničku, která čekala jenom na vás.
Znovu se zajdete podívat na Stříbrný pramen pod skalním městem. Malé vývěry vzdouvají písek, jako by se do něj zahrabávala drobná stvoření nebo tu probublávaly miniaturní gejzíry.
Někdy u pramenů potkávám svá minulá já a nevěřícně na sebe hledíme.