Šestiříší

Úponky mučenky obtěžkané uzrálými plody se vinuly po natažených lankách, jejichž hustá síť sice zabraňovala slunci v průniku, ale pod ní bylo ještě větší horko. Aspoň někomu.
"Bratři," promluvil správce velkostatku, "nikdo přece netvrdil, že po převratu bude na práci chladněji."
Chladná byla jen odezva třiceti sedících dělníků.
"Také bych rád bránil naše břehy," řekl správce co nejvzletněji. "Ale musíme bojovat prací!"
Utrhl bobuli.
"Každé prodané ovoce, přináší státu peníze na obranu. Zvětšuje naši sílu!"
Rozmáčkl mučenku v dlani, aby dokázal svou sílu, a po ruce mu stekla kyselá šťáva.
Dělníci se nepohnuli.
Druhý den přišli stávkokazi s nasazenými bodáky.

Honosným sídlem místodržícího vysoko nad městem dozněly housle a v okenních tabulkách se odrázil zvuk výstřelu. Broušené sklenice a lesklé perly se otřásly.
Z věže Pogosova chrámu zazněl půlnoční zvon o hodinu dříve.
Poslušni zvonu městští hasiči zaduli do trubek a vyjeli s vozy do ulic, aby jimi zatarasili hlavní křižovatky.
Z hospod blízko dělnických ubytoven vyšli dělníci, obešli převrácené vozy, pěli národní písně a zabušili svými kladivy na vrata soudu.
Krev krutovládce se vpila do žíznivé dlažby.
Půlnocí v Tuqui začal nový den a svobodný věk.
Berut si kolem krku ovázala vlastenecký šátek na rameno si položila otcovu ručnici.