„Jestli jsem já černá ovce, pak ty jsi bílá vrána,“ pronesla dívka s podivným úsměvem, ze kterého se jí takřka podlomila kolena.
Spolubydlící se neusmívala často. Vždy si připadala mimořádně, že se tak usmívá pouze pro ni a cítila, jak se jí rozlévá radost všude po těle.
Wednesday možná působila, že byla obklopena temnotou, ale rozhodně nebyla černou ovcí. Navíc ta poznámka o bílé vráně.
„V přírodě ostatní vrány tu bílou uklovou,“ podotkla ohledně zvířecí teorie své přítelkyně. „Jestli tím narážíš na to, že mám problémy s proměnou.“
„Nenechala bych je,“ ubezpečila ji dívka pevně a stvrdila slova jemným polibkem.
