DMD č. 21. pro 21. 4. 2023. Téma: Výlet do prázdna

Nekončící bolest. Plameny pekelné. Tři dny utrpení jsou jako věčnost.
Mé tělo je slabé. Křehká schránka, kterou naruší každý záchvěv země.
Má mysl odchází. Propadám se do hlubin. Drápu se z nich výš a výš, úplně nejvýš. Hledám Boha, abych před ním poklekl.
Letím. Jako pták s jedním křídlem, druhým polámaným.

Cítím, Že On Už Je Blízko.
Zlatá brána. Otevřená.
Zlatým klíčem. Odemčená.

Moje duše jí proletí s nadějí v srdci.

Ale tam, kde bych měl vidět Boha a zástupy andělů, slyšet chór a harfy, pocítit na jazyku chuť many, je nekonečná černá prázdnota.

Žádné nebe není.

Jen tisíce hvězd.

„Takže jeptišky měly dobrou příležitost, ale ne motiv.“
„Přesto jsme tři z nich zatkli, společně se dvěma zřízenci. Ti měli u sebe skelnou drť, což mohl být rozhodující důkaz; jenže neměli motiv a prakticky ani příležitost. Pak tu byl doktor Voženílek s instrumentářkou Egidií. Ti měli motiv dobrý – to jsem vám neřekl, že byli nejspíš milenci? – ale příležitostí moc ne.“
„Co se stalo s těmi zatčenými?“
„Pustili jsme je. Důkazy byly slabé, navíc se do toho začali míchat politici, stala se z toho celostátně významná aféra, abych tak řekl. Nemocnice se ukázala být slepou uličkou. Objevilo se ovšem další podezření...“

„Slivovice,“ oznámil Gonny.
Stopař povytáhl obočí.
„Dominik ví jen útržky. Kdosi ho shodil na zem a vrazil mu do úst láhev. Bránil se, ale pil, aby se neudusil. Pak najednou pocítil neskutečnou úlevu, vše kolem se vyjasnilo… Teda jen na chvíli. Než zafungoval alkohol.“
„Tak tenhle druh entity? Prima. Seženem kvalitní kořalku a dostanem ji do ní. Druhý z nás wigitorem odpráskne Šedáka, než stihne přeskočit do někoho dalšího.“
Gonny přikývl. „Co Šejla?“
„Uvnitř.“
„Jdeme?“ vytáhl Gonny láhev absintu. „Bar Na rohu,“ ukázal za sebe.
„Jdeme.“
Proniknout do malého domku na periferii bylo podivně jednoduché.
Bodejť by ne. Byl prázdný.