Z deníčku kapitána Hardyho

"Potřebuju druhý, třetí, čtvrtý ruce!" kvílí zoufale bocman o posily. Je pod útokem. Balancuje na jedné noze a předvádí cosi, co nejvíc připomíná tanec svatého Víta. V jedné ruce drží nejmenšího plavčíka, který taktéž kvílí, protože chce jogurtík. Toho rána čtvrtý. Druhou odráží smečku vlkodlaků. Přinejmenším. Div se jí z úst nelinou výrazy vhodné spíš do bahna podpalubí než k uším batolete. Nebo midshipmana. Ten zaryje tesáky bocmanovi do achillovky. Z pokoje se ozve rozespalé zaskučení. Posily nedorazí. S vypětím sil se třetí rukou natáhne pro pískací opici. Vymění ji za vlastní končetinu.
Piraní období je někdy často vážně náročné.

"Dámy, mám dilema," ukazuje bocman dalším přítomným dámám nejnovější fotografii neforemných hroudiček.
"Nevím, jestli se bude jmenovat spíš Geri po Odinovu vlkovi nebo Hardy. On se oficiálně jmenuje Gizmo. Nebudu na něj v parku volat Gizmo. Jednoho gremlina už doma mám. Druhýho nepotřebuju. Geri by bylo takové stylové. A je to od G," mudruje dál nad sklenicí mangové limonády a lososovým salátem.
"Nemůžeš mu říkat Geri. Představ si, že by z něj vyrostl Gary Stue," ozve se námitka.
Bocman pokývá hlavou. Takhle o tom nepřemýšlela.
"Navíc, když ho pojmenuješ Hardy, tak ho můžeš na povel 'Kiss me' naučit dělat mrtvolu."