Z deníčku kapitána Hardyho

"Vy máte doma vzteklou kočku?" ptali se bocmana, když byl pan Bert psí mimino s třemi kily muší váhy a tlamičkou plnou piraních zoubků. Jak dlouho tahle váze trvala už si nepamatuje. Mimoděk si strhne strup na předloktí - toho dne už třetí. Ví, že to nemá dělat.
"Neškrábej se, budeš mít jizvy."
To poslouchala celé dětství, kdykoliv začala na odřených kolenou a loktech tvořit krátery. Nemůže si pomoct. Nedělá to vědomě.
Její ruce spíš než útok kočky domácí připomínají nájezd medvíďat. Deset kilo připravených hrát si na zabíjenou třeba o půlnoci.
Jednou z toho vyroste.
Strupy se změní ve vzpomínky.

Pan Bert se tvářil jako lord. Všem dával najevo, že mu nesahají ani po jezevčí kotníky. Ve skutečnosti byl docela obyčejný levoboček.
Midshipman je možná potrhlý pako a mamlas, pyšní se ovšem původem. Že to s sebou nese nečekané záludnosti se bocman dozvěděla při první návštěvě.
"Kdyby se mu uši nechtěly postavit, tak mu je oholte."
Bocman přikyvuje s hrůzou v očích.
Také je potřeba hlídat, jestli se všechny důležité součástky nachází tam, kam patří. Teorie by ušla. Praxe je horší. Nahmátla jednu? Nebo dvě? Nebo jednu dvakrát?
Bocman usuzuje, že bude nejlepší si nechat to zkontrolovat odborníkem. Radši opakovaně.

Naprostá většina psů jsou popelnice. Dokonce i za všech okolností důstojný pan Bert za nejlepší parfém považoval řádně uleželého kapra.
Midshipman je profesionální vysavač s heslem "hlavně nenápadně". Aniž by si toho bocman všimla, je schopen sebrat prakticky cokoliv. Bocman mu potom z tlamy loví nejrůznější poklady - použité papírové kapesníky, igelitové sáčky, okoralý kus chleba.
Zatím největším úlovkem byla žába. Dokonale mrtvá a samozřejmě řádně uleželá. Z tlamičky midshipanovi nenápadně trčela jen nožička, když si toho bocman všimla. Po zjištění podstaty úlovku nejprve poněkud nedůstojně zaječela. Následovalo nekompromisní zabavení doprovázené barvitým komentářem.
Nic mu nedopřeje. Přece není žádnej zatracenej žabožrout.

Jako každé psí mimino má i midshopman neodbytnou touhu žvýkat a hlodat prakticky cokoliv. Samozřejmě má k dispozici spoustu k ohlodávání vhodných předmětů. Ale zakázané ovoce nejvíc chutná. Zábrana do dveří na zahradu už má esteticky upravenou spodní laťku. Z koberců neméně esteticky trčí nitě, které bocman pravidelně zastřihává. Největším lákadlem jsou ovšem bocmanovy boty. Ty správně uleželé. Víte, jaká je to dřina rozhryzat bocmanovi boty? To je nejprve musíte ukrást. A to není jen tak! Bocman nikdy nespí! A když už se to podaří, musíte hryzat rychle. Bocman opravdu nikdy nespí!
Ale jednou! Jednou se to midshipmanovi určitě podaří!

Pan Bert byl za mlada pes geologický. Ochotně provázel bocmana na výpravách za obyvateli prvohorních moří i po stopách zaniklých cihelen, ze kterých pocházejí nálezy koňských, sobích a mamutích kostí z poslední doby ledové. Zatímco se bocman a zbytek party mladých paleontologů přehraboval kamením, Pan Bert hlídal proviant.

Midshipman zatím provádí vykopávky pouze na zahradě (kdyby ho bocman nechala, tak už místo rododendronu stojí nová stanice metra nebo možná dvě) a jeho největším úlovkem jsou ulity páskovek a hlemýžďů zahradních. Opuštěné ale zatím nefosilizované. Zato jsou prý skvělý zdroj vápníku. Tvrdí midshipman, když s labužnickým výrazem, drtí schránky mezi zuby.

Bocman má často tendence se podceňovat. Od jakživa je programový pesimista. Je libo katastrofu? Tu vymyslí na počkání. Tragédii dodá do tří dnů. Když poprvé sepisuje dotaz chovatelským stanicím, má žaludek zkroucený skoro jako u matury. Nebo u státnic. Když dává dohromady odpověď, je jí ještě hůř. Co má napsat? Nepotřebuje budoucího žádaného ženicha ani žampijóna žampijónů (to ostatně žádný rodokmen nikomu nezaručí). Hledá zkrátka parťáka do pohody i nepohody. Na toulání po lesích i po horách. Kamaráda do rodiny. K plavčíkům. Pro život.

Když poprvé drbe chlupatou kuličku v huňatém kožíšku, ještě pořád tak úplně nevěří, že výběrem prošla.

"Proč ho nepustíte?"
Poprvé se na to bocmana blahosklonně zeptal jakýsi pán, když byl pan Bert mladíček.
O šestnáct let později na stejnou otázku odpovídá zhruba třikrát denně. Pokaždé se najde někdo se v lepším případě pouze podiví, v tom horším si neodpustí obsáhlejší komentář o omezování osobní svobody nebohého roztomilého štěňátka.
"Vždyť je to štěňátko a chce si hrát."
Bocman to dobře ví. A taky ví, že teď má milý midshipman devět kilo. Až bude vážit dvacet, nebudou náhodní kolemjdoucí jeho radostné projevy považovat za roztomilé. A dokud je nezvládne kontrolovat, omezuje jeho bezmeznou svobodu patnáct metrů stopovací šňůry.

Protože midshipmn je malá chlupatá koule a jednou z něj vyroste větší chlupatá koule, je důležité ho zvyknout na základní manipulaci. Dredatou kouli doma nechcete. A tak bocman od prvního dne midshipmana seznamuje s kartáčem. Kartáč se nežere. Ruka, která kontroluje nejrůznější tělní výběžky, se taky nežere.
Do chvíle než si mladý pán pořídí zánět spojivek.
Nakapat do očí psímu miminu je manipulační jízda pro experty. Jeden drží. Druhý kape. Koule chlupů se mění v sedmihlavou saň. Tři dny trvá než bocman objeví ten správný hmat. Další tři, než midshipman uzná, že je lepší spolupracovat.
Teď už to zvládne sama.

Že to bocman s kytkami moc neumí, není zcela přesné vyjádření. Ve skutečnosti by svými zahradnickými schopnostmi umořila i kaktus nebo pověstně nesmrtelný tchýnin jazyk. Jedinou otázkou je, jak dlouho by to systematické mučení trvalo. Poslední mohykán, přesněji řečeno poslední voskovka, strategicky umístěná hned vedle umyvadla to definitivně vzdala minulý týden. Budiž jí kompost lehký. Novou květenu si bocman pořizovat nehodlá. I kdyby se ten plevel stokrát dušoval, že přežije cokoliv a kohokoliv - vichřici, sedm let sucha, povodeň i sarančata. To je určitě klamavá reklama. Bocmana nepřežije nic. Stejně jsou určitě skoro všechny pokojovky jedovatý. Pro midshipmana i pro plavčíky.

Výborným způsobem, jak unavit štěňátko s jaderným pohonem je najít mu vhodného parťáka. Kombinace parťáka a procházky je ještě lepší. Přítomnost vodního toku představuje přidanou hodnotu. Midshipman se napije a ochladí tlapičky. Taky si trochu pohraje.
Takový je plán.
Realita zahrnuje dvě černé chlupaté koule zamotané do nepřehledného vrčícího a štěkajícího klubka končetin a vodítek nekoordinovaně křižující rokli. Střapaté uši a zárodek budoucího praporu na ocase devítiměsíčního retrívra lákají k lovu.
Mladý pan Aston se s nadýchaným otrapou vypořádá po svém. S bohorovným výrazem ho zadkem shodí do potoka. Splihlý midhipman se tváří mimořádně zuboženě.
Mokrá lapina je poloviční lapina.