Poezim č. 2 pro 2. 11. 2025. Téma: Hrdinský epos

Drak hledí, jak sok se v dáli ztrácí.
"Tolik k chystané recyklaci,"
povzdechne, jak měl by rýmu,
a obrátí pozornost k zbytku týmu.

Jak výheň žhavé, plameny pálí,
Stáňa se odmítá dívat i zdáli.
Jaký však div! Griffin utíká přes cestu.
Brnění, kalhoty, i vestu: z azbestu.

Drak vrčí. Už mám všeho dost!
Váš vztah nemá budoucnost!
Popadne rytíře za brnění
Zahájí proces pečení.

Smrkový les však starý je - běda!
Ve vzrostlých smrcích skrýti se nedá.
Stáňa teď plamenem tenkým jak pěst
vypaluje srdce a v něm Gé plus Es.

U dračí jeskyně silně to hlučí,
jak draku hladem už ve břichu kručí.
Dračice Stáňa na Griffina mrká,
ten se chce zbaběle ukrýt ve smrkách.

Pro Avevu, vyhovuje?

"Je tu pravda až trochu moc plno,
pojď, půjdeme raději dobýt Kopidlno,"
dí směrem k panně lesapán.
A než bys mrk', jsou ty tam.

Kronikář týmu prostě to vzdal.
Nevěděl, co by dřív zapisoval.
"Ještě si počkám než ztenčí se stav!
Hrdinů. Draků. Volů i krav."

Hrom, nemá někdo u sebe tu soli?
točí se k sešlici básník o holi,
V tom ťal ďas, morda, třask, a chřtán ho sněd,
z prvního z černoušků nebude kmet!

Na té louce za lesíčkem,
na pastvině za potůčkem,
smutně, přesmutně vůl bučí,
že stane se pochoutkou dračí.

Drak si mne tlapy a hlasitě zvolá
"Dal bych si k obědu jednoho vola.
Nemáte někdo u sebe sůl?
Ať se s ní posype největší vůl."