Poezim č. 7 pro 23. 11. 2025. Půlměsíční bonus: Poezie pro děti

Chobotnice velká zve se
však drobounká vylíhne se
na hladinu vystoupá,
planktonu se napapá.

Brzy nám holka zesílí
na dno moře se vrátí
do jeskyně mezi kameny
zapadne osmi rameny

Humra, kraba či krevetu
ráda si dá k obědu.
Ba ani žralokem nepohrdne,
když nic lepšího nenajde

Všechny vraky prošmejdí,
se sasankou se kamarádí,
jen tuleně moc v lásce nemá
sníst ji chce ta dravá šelma.

V dospělosti až pět metrů má
jen tak s někým si však nepovídá.
z mělkých do hlubokých vod cestuje,
v inkoustu si libuje.

Když je škeble na dně
netváří se vábně.
Když krokodýl pláče
Nil se rozleje,
a když pláče vláček
skřípou koleje.
Každý má svou chvilku
i pták na bidýlku.
Chameleon bledne,
když to na něj sedne.
Na všechny to přijde
nejsi jediný
ani tvoje máma
není bez viny.
A to je co říct!
Nebo radši nic.
Když se zlobí sobi
tasí parohy,
líný lev se klidně
zvedne na nohy.
Netopýr má depresi,
když nikoho neděsí.
Neboj se, to přejde
bude veselo.
uplave to, uletí,
jak kdyby se nic nedělo.

Když je v lese den bílý,
skřítci a víly si v něm žijí.
Když je v lese temná noc,
toulá se tam strašidel moc.
Nehluč v lese, zticha buď
– jinak promění tě v dub!

A/N: Já na tu dětskou tvorbu fakt nemám buňky... ale přece to teď nevzdám :D

Veselé jarní přeháňky,
zapomeň, synku, na sáňky!
Nevadí, že nás zebe chlad,
spolu půjdeme rozsívat.

Když přijde mrazík, nevadí,
v půdě si zrnko poradí!
Klíčí si bouřkám navzdory,
roste žito i brambory.

A až se schýlí dnešní den,
sednem si s dědou u kamen.

---

Karel Toman: Měsíce

Hajněte si milé děti,
budeme si vyprávět.
NELÍTEJ TU NA KOŠTĚTI!
Vrať se do postýlky zpět.

Povíme si pohádečku,
ať se nám líp usíná.
SUNDEJ Z LUSTRU SVOJÍ DEČKU!
Světýlko nám vypíná.

Příběhů je knížka plná,
každý dobře dopadne.
NEBĚHEJ S NÍ! NEJSI SRNA!
Knížka někam zapadne.

Spinkat byste dávno měli,
ráno budík zavolá.
KDE JSTE VZALI TOHLE ZELÍ?
Máte mámu za vola?

Ručičky se na hodinách
blíží málem k půlnoci.
PŘEMÝŠLEJTE O SVÝCH VINÁCH!
Mí nezdární potomci.

Když se večer ukládáš ke spánku
Starý strom za oknem mává ti ve vánku
Z oblohy visí stříbřitý půlměsíc
Zahouká sova a potom už nic

Všechny hračky už taky šly spát
Zítra si budete společně hrát
Na polštář svítí stříbřitý půlměsíc
Více než stovky hořících svic

Pod víčky ať máš ten nejhezčí sen
Krásnější než první podzimní den
Hlídá tě stříbřitý půlměsíc
Už zavři očka a neboj se víc

**********

Mno, nevím, jestli jsem úplně chytila ten dětský vajb, jaký jsem chtěla, ale tak co už, přepisovat se mi to nechtělo. Kdyžtak to beru jako takový příklad té starší poezie (nebo obecně literatury) pro děti, co se tak tváří, ale když si to reálně přečtete, tak vlastně těžko říct.

V zoo vždycky po setmění
všechna pravidla se změní.
„Abrakadabra,“ praví pásovec
a v místě, kde předtím byla klec,
je noční savana nebo les bez hranic,
kroky a skoky nezdrží už nic.
Člověk, když tu zůstane v tu chvíli,
zjistí, že ho mříže obklopily.
A to mu ještě štěstí přálo
– tolik očí se na něj zvenku upíralo.
Žirafy, kosmani, krokodýli.
Vlci a lvi si drápy nabrousili.
Nezbývá než čekat do svítání,
po kterém nezbude stopa ani
po velkém útěku, o kterém vypráví
na kopci opodál skálolez skákavý.

Varování: Fekální poezie

Když jíš jenom malinko
Máš malinké hovínko
Když jíš o malinko víc
Tak se zvětší, o to nic,
Pokud pozřeš porci sloní
Bobek jak hrom, málo voní,
A když jako mamut jíš
Obrovský kus vykadíš!

Útlocitní rodiče prominou. Tohle je poezie pro děti a bude to podle jejich gusta.

Koník se ozlomkrk loukou hnal,
že si až nožičku pochroumal.
Než mu ji spravíme, sklátí ho kolika,
radši hned zavolej koňského řezníka.
A že se k němu jde přes naše město,
na trhu na rynku zastav se cestou.
Ať je dost cibule, ať je dost papriky,
vezmeme hrnec pořádně veliký -
dneska má u nás i poslední host
koňského guláše víc nežli dost.