Green Creek

Gordo nebyl než víc dítě, když se stal čarodějem vlkodlaků.

 Smečka mu byla rodinou, alfa  otcem.

A pak tu byl Mark.

 Mark s otázkou v očích. Ledově modrých. Horce oranžových.

Opustili ho. 

Všichni.

Mark také.

Dlouhá léta si Gordo pěstoval nenávist.

Nenávist a nedůvěru.

Obrannou zeď.

Teď však byly všechny kameny obranných valů rozdrceny na prach.

Havran na hrudi rozepjal křídla.

Růže na pažích rozkvétaly.

Necítil nic než lásku.

Vedl svého vlka do starého domu, v žilách mu prudce tepala krev, v uších...

SmečkaDruhPřítelLáskaKonečně!

Ve smečce soukromí neexistuje.

Zasraní vlkodlaci, pomyslel si Gordo.

Co by dal za jedno osamělé vrznutí!

Chris nejásal, když se jeho sestra přidala ke smečce (jak chceš, ale brečet mi nechoď!).

Lidi si nezvykali snadno - na ztrátu soukromí, na mrazivý pocit, když alfa zavrčel, na tah, který je nutil k podřízení.

Zkurvení vlkodlaci, říkal Gordo.

Mystické měsíční sračky, říkala Jessie.

Banda nahatých pokrevních příbuzných, říkal Rico.

Kteří chrápou na jedné hromadě, dodával ještě (než začal usínat s nimi).

Ale když stáli bok po boku proti nepříteli, když vzduch hřměl vlčím vytím, když je prostupovala píseň 

smečkaláskabratrsestradomov

na ničem nezáleželo.

Nikdy se necítili tolik doma.

Nikdy tak nemilovali.

Nikdy nebyli tolik milováni