Dva šachisté v Jeruzalémě
Mimo soutěž jako vždycky
Dneska jsem ani neměla v plánu psát, ale najednou se mi vybavily povídky z Jeruzaléma od V. Fischla, kde figuruje i dvojice šachistů. Ta povídka je opravdu hezká a vtipná, tak tady je z ní takový výluh.
Pan Pollock a pan Rappaport spolu opět seděli nad šachovnicí.
V hlavě pana Rappaporta se jako vždycky odvíjely slavné partie. Toužil jít ve stopách velmistrů, používat jejich oblíbená zahájení a gambity. Jenomže jako obvykle mu to pan Pollock kazil, bezstarostně táhl podle svého a neohlížel se pranic na to, jak má správná partie vypadat. Zvláštním řízením osudu to většinou býval on, kdo vyhrál.
Pan Rappaport opravdu nerad porušoval své zásady. Ale když viděl, jak se nečekaně přiblížil soupeřův jezdec, který v příštím tahu hrozil vidličkou, potom se zbaběle odchýlil od svých krásně promyšlených tahů a místo toho provedl neplánovanou rošádu.
Jak je snad patrné, jeden z té nesourodé dvojice bere šachy skutečně velmi vážně a má nastudovány slavné partie, druhý si hraje jen tak, jak ho napadne (samozřejmě podle pravidel). A jak má potom pan Rappaport vyhrávat, když soupeř na jeho tahy neodpovídá tak, jak by měl?
Pro neznalé: vidlička je nepříjemná situace, kdy jezdec ohrožuje dvě figury naráz, takže většinou padne jedna za oběť. Právě jezdci se svým specifickým způsobem tažení jsou tím nebezpeční.
Jak řečeno v diskusi, rošáda se nesmí provádět, když je král v šachu, ani nesmí jít přes ohrožené pole, takže k téhle situaci samozřejmě na šachovnici nedošlo.
Já šachistka nejsem, takže detaily situaci na šachovnici radši prosím moc neřešit.
- Číst dál
- 11 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit