Temné aleje lásky (I. Bunin)

Z Petrohradu přijel velkostatkářův synovec na prázdniny. Nejdřív se na venkově nudil, pak potkal švadleninu dceru.
Černooká, štíhlá. Krásná.
Za letních nocí se její černé vlasy leskly na bílých polštářích jako havraní křídla.
Když s koncem léta odcestoval, stávala před branou, mlčela, slzy jí tekly po tvářích, než na ni poštvali psy.
Léto toho roku bylo horké, vody málo, jen v řece zůstávaly hluboké tůně pro toho, kdo věděl, kde hledat.
Jednoho dne nepřišla. Nikdo ji nehledal, panstvo slavilo zásnuby v Petrohradě, služebnictvo nezajímala.
Až s prvním mrazem ji našli; černé vlasy zamotané v rákosí.
A už nebyla vůbec krásná.