Aby to dnes nebylo tak depresivní a spravili jste si náladu, přináším vám i poslední speciální bonus, snad se vám bude líbit. Když ne, nedá se nic dělat.
Představte si, že máte doma prvňáčka, který se učí číst, a chcete mu také napsat drabble, které se mu bude dobře (jednoduše) číst a kterému bude obsahově rozumět. Vaším úkolem bude napsat přesně takové drabble. Můžete předpokládat, že zná všechna písmenka, nebo také ne (jistě si vzpomenete na Ema mele maso). Text by měl být samozřejmě přístupný 6+.
- Co: text o 100 slovech pro začínajícího čtenáře (prvňáčka).
- Téma: není zadáno, lze tedy psát na jakékoli téma.
- Fandom: bez fandomového omezení. Ale samozřejmě by to mělo být zajímavé pro prvňáčky čili věková kategorie okolo 6 let. Nemusí to být ale nutně pohádka, spousta prvňáčků má rádo i např. encyklopedie, historii, vědu, detektivku, vtipy atd.
- Věkové omezení: ano 6+.
- Styl a obsah: Obsahu by mělo být schopno porozumět dítě okolo 6 let, ale i stylem by to mělo být vhodné pro prvňáčky. Čili jednodušší věty/slova.
S dcerou (prvňáčkem) se těším na vaše výtvory a přejeme pěkné drabblení!
P. S. Pokud má někdo problém představit si, co 6 leté dítě obsahově zvládne, tak např. s Harry Potterem 1 a 2 problém u nás není. Tak snad jsem vám pomohla:-)
Bonus pro 25. 4. 2024: První čtení
Toto téma bude uzavřeno 26. 4. 2024 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat tady.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Oči radostí září nad tím jak
neviathiel
Oči radostí září nad tím jak se pětiletka daří?
Awww
Owlicious
Předškolní Lvíče vám děkuje, prý to místo mě napíše sama :D
Žádný nápovědy z pudlika!
Gwen
Žádný nápovědy z pudlika!
To myslíte vážně,
Sothis Blue
že věkové omezení je povinné? Drabble musí být obsahově nepřístupné do 6 let přesně?
Samozřejmě, že ne. Může to
KaTužka
Samozřejmě, že ne. Může to být klídně 0+. Tím věkovým omezením jsme se snažily říct, aby to bylo obsahově zajímavé pro prvňáčky. Prvňáčka asi paci paci pacičky bavit nebude:-)
Takže
Sothis Blue
to teda vůbec nemá být pro dítě, které se teprve naučilo číst? Žádné jednodušší věty a slova?
já jsem to teda pochopila,
Arenga
já jsem to teda pochopila, jako že má
obsahově i stylisticky upravené tak, aby to dítě cca 5-8 let zvládlo pochopit a samo přečíst
Jako že bych to měla držet
Sothis Blue
na úrovni, dejme tomu, Pohádky z cukřenky? To je taková útlá, roztomilá a hodně obrázková knížka o tom, jak se počítají faktoriály. (Ano, ten termín v ní je zmíněnej. Ano, je určená tak pro pětiletý děti.)
Napiš nějakou jinou Pohádku z
Gwen
Napiš nějakou jinou Pohádku z cukřenky! To je skvělá kniha! A je pro děti od pěti let!
No, to teda
Sothis Blue
asi nenapíšu, a už vůbec nenakreslím. Ale já tady fakt hodně zápolím s otázkou, co se po mně vlastně chce, jestli jednoduchý čtivo pro prcka, kterej se teprv nedávno naučil písmenka, anebo něco, co nebude šestiletýmu světákovi připadat jako předžvejkaná nuda pro mrňata. ,,Dítě, kterému je šest a teprve se učí číst" je jaksi představa naprosto mimo moji zkušenost a netuším, co s ní. Mně bylo sotva pět, když naši prohlásili, že když je s tou Ronjou předbíhám o tři kapitoly a pak večer kňučím, že tenhle kus už znám a znova ho slyšet nechci, tak si to mám dočíst sama. No a aby to nebylo příliš málo matoucí, tak potom zas přišlo paci paci pacičky a Pejsek s kočičkou a Makovej mužíček. Což jsou sice fajn knížky a brala jsem je i v těch šesti sedmi, ale určitě nejsou pro takovej věk typický. (Taky to nečetli kvůli mně, že jo.)
tak termín První čtení je
Arenga
tak termín První čtení je zažitý pro to, co si děti čtou už samy, ne pro to, co jim čtou rodiče
obvyklý prvňák, který umí před nástupem do první třídy nějaká ta písmenka a během první třídy se je naučí skládat dohromady, takové knížky zvládá tak na konci první, na začátku druhé třídy
náš nejmladší někdy vloni touhle dobou (do první třídy šel čerstvě šestiletý) zvládl zcela sám přečíst tohle: http://www.detskaliteratura.cz/knizky-pro-deti/52-zeryk-to-spocita
dceřina první samostatně přečtená knížka je tohle: https://knihobot.cz/g/84329
prostřední četl v první třídě samostatně tohle: https://books.google.cz/books/about/Al%C3%ADk_hl%C3%ADd%C3%A1_babi%C4%8…
moji kluci měli ve škole tenhle slabikář https://nns.cz/agata/wp-content/uploads/1A-04-Slabik%C3%A1%C5%99-3.d%C3… - je to už třetí díl na konec roku, obsahuje takové krátké příběhy
Jak to Arenga výše napsala,
KaTužka
Jak to Arenga výše napsala, tak to myslíme. Určitě nebudu neuznávat drabble za to, že by to bylo moc jednoduchý/těžký čtivo. Ale tobě o body stejně nejde.
Klidně můžeš vytvořit "první čtení" pro nadané děti:-) Napiš to, co si pod prvním čtení představuješ, nebo co si myslíš, že by takový malý čtenář mohl číst. Na to stejně neexistuje jasná/správna odpověď. Vždyť i dnes se hádají, která metoda čtení je ta pravá a pro dítě nějlepší/nejjednoduší, ale uniká jim, že každému může vahovovat úplně něco jiného.
pod tu poslední větu bych se
Arenga
pod tu poslední větu bych se teda dost ráda podepsala :-)
a nejde jen o čtení
Pořád nevím,
Sothis Blue
jestli chceš první čtení, anebo čtení pro prvňáka. Vyber si jedno z toho. Obojí nelze, tam je diskrepance asi o dva roky.
První čtení: Jednoduché, věk čtenáře 4-5 let.
Pro prvňáka: Normální řečí, věk čtenáře 6-7 let.
Třeba větu ,,To byla ale mela!" bych prvňákovi před oči fakt nestrkala, pokud ho schválně nechci urazit.
Stejně se ostentativně
Roedeer
Stejně se ostentativně nenecháváš bodovat, tak prostě napiš, co uznáš za vhodné sama.
To není ostentativně,
Sothis Blue
chci hodnotičům jenom ušetřit námahu, jejímž výsledkem by bylo akorát to, že by se pokoušeli mi dát placku, kterou nechci.
věř tomu, že fakt hodně
Arenga
věř tomu, že fakt hodně prvňáků by tu větu "To byla ale mela" slabikovalo.
Pokud se podíváš na můj předchozí komentář, kde jsem dala odkazy na ukázky, tak si můžeš udělat představu, co děti v první třídě čtou. A první čtení je zavedený termín pro první knížky pro začínající čtenáře.
Navíc dnešní děti jako moc nečtou - moje dvě starší jsou výjimka a učitelky z nich vždycky byly extrémně nadšené, jako mě to přišlo jako takové normální (ok, dcera vždycky četla hodně nadprůměrně), ale jak mi řekla třídní prostředního - jestli vy nemáte, paní M. trochu posunutou laťku :-) - takže podobně i ty máš možná posunutou laťku :-) Prostě jak psala i KaTužka, napiš si to tak, jak uznáš za vhodné.
Vůbec
Sothis Blue
nejde o to, jestli by slabikovali. (Kromě toho, že slabikování je zločin na dětech, a kdybych se učila číst v první třídě, tak jsem nejspíš dodneška negramotná. Slabika není významovej celek, proto se nemá bafrovat do paměti, vypsat, zapomenout a začít bafrovat druhá, ale má se bafrovat slovo. Mně naštěstí nikdo neřek, že mám číst po slabikách, možná ani co to slabika je, takže jsem od začátku četla po slovech.) Na větě ,,To byla ale mela!" je průser to, že potom, co jsi celou scénu jasně popsala, ještě čtenáři vysvětlíš, jakou na to má mít emoční odezvu, protože jinak by na to asi sám nepřišel.
Drahá Sothis,
Owlicious
Drahá Sothis,
pokusím se být korektní, protože se pohybujeme v rámci vodního příměří. Jako nadprůměrně inteligentní jedinec, který se ovšem naučil samostatně číst až v instituci, v první třídě (a slabikováním!), bych tě ráda přátelsky upozornila, že svět nejsi pouze ty a zkušenosti se mohou velice různit.
Například ti mohu říct, že tady v US, kde se procento negramotnosti v populaci pohybuje vysoko, byla dlouho móda učení tzv. 'sight words' - tedy právě čtení celých slov, která si člověk nabifloval. A teď se od toho upouští, protože to nefunguje, neučí to lidi jazyk a jak s ním pracovat.
Nebo ti můžu dát srovnání - moje malá pětiletá dcera čte bilingvně, a slabikováním nebo ještě lépe čtením jednotlivých písmen, která pak vzápětí složí do slova, si pomáhá k rozšiřování slovní zásoby (a čte věci jako žalmy, pravidla deskovek, nebo taky jednoduchoučké dětské knížky pro svého mladšího bratra...); moje sedmiletá neteř se učí číst v první třídě, má s tím obrovské problémy, a žádná metoda se pro ni zatím neukazuje jako příliš funkční (ani nejeví zájem o nějaký konkrétní druh knížek). Jsem si jistá, že moji dceru by věta "to byla ale mela" velice pobavila (protože zní vtipně, bez ohledu na to, jaká scéna jí předcházela); moje neteř by si ji asi přelouskala, možná by se zeptala, co to vůbec ta 'mela' znamená, a pak by dál pokračovala.
Takže, jak ti bylo řečeno výše, zadání se dalo využít na celou škálu případů, které si lze představit a/nebo dohledat. Konec konců, i o tom tahle challenge je.
Děkuji za tuhle ukázku, taky
Esclarte
Děkuji za tuhle ukázku, taky jsem neměla jasno, jak to s tím slabikováním je. Naučila jsem se číst tak nějak sama, proto mi to bylo cizí. Taky jsem slyšela, že můj prastrýc, ale takový ten typ, co ví všechno nejlíp, hrozně odsuzoval jiné metody (globální, jak se říkalo) a prý znával nějakého studenta, co tvbrdil, že na čtení potřebuje víc času, "protože je globál", a tak mu to jde pomalu. No, bylo to dost pochybné, ale beru na vědomí, že tedy jsou děti opravdu hodně rozdílné a slabikování pro někoho má smysl.
Mimochodem by mě ani nenapadlo, že by někomu vadila věta, že to byla mela, mně to nevadí ani teď, i když si to spojuju asi spíš se čtením pro děti.
Dcera chodila na jinou školu
Arenga
Dcera chodila na jinou školu než kluci a učila se číst genetickou metodou. Neskutečně ji to sedlo a prakticky uměla číst o Vánocích. Starší syn se učil metodou, co používá Nová doma Brno, název mi vypadl, ale není to klasická analyticko -syntetická. Přesto sám inklinoval ke čtení po písmenech, paní učitelka s tím neměla problém (taky jsme většinu první třídy absolvovali doma, protože COVID). Nejmladší jej tuhle metodu ve škole a ke čtení po písmenech tendence nikdy neměl. Takže fakticky tři různé přístupy na třech dětech stejných rodičů. Každé dítě je individuální a říkat, že to co ono je nejlepší pro všechny a to co ono je úplně špatně pro všechny, je fakt hloupost.
Se slabikováním je to tak,
Sothis Blue
že v první třídě musíš, a vlak přes to nejede, ,,číst" následujícím způsobem: Přečteš první slabiku, na druhou se ani nepodíváš. Slabika má maximálně dvě písmena a to druhé je samohláska (takže si musíš pamatovat, co to taková samohláska je). Slovo začíná ,,b", to je souhláska, potom přijde ,,o", to je samohláska. Takže přečteš ,,bo", to musíš vyslovit nahlas. Tím máš tenhle kousek splněnej a můžeš ho pustit z hlavy. Pak teprve se vůbec smíš podívat na další slabiku a začít lušit tu. To je ,,le". Takže řekneš nahlas ,,le". A pozor na to, tu předchozí část už zopakovat nesmíš, ani pokud si ji ještě pamatuješ. A konečně se smíš zabývat posledníma dvěma písmenkama. Jak zjistíš, ty hlásají ,,st". Další slovo začíná na ,,b", to je souhláska, za ním je ,,y", to je samohláska, takže řekneš ,,by", a tak dál.
A třeba mojí sestře, kterou naši odmítli naučit číst (fakt odmítli, ona číst chtěla; prej aby se pak ve škole nenudila, ale podezírám je, že jim někdo prozradil, že se to diagnostikuje jako porucha a oni nechtěli mít i druhý dítě vadný), potom trvalo až někam do druhýho stupně, než byla schopná číst text bez toho, aby ho musela nahlas přeříkávat do vzduchu, potom se zpětně poslouchat a teprve z toho dávat dohromady smysl. Což samozřejmě celej proces akorát nesmyslně komplikuje.
Trvám na tom, že jestli něčí seznamovací setkání s psaným slovem probíhalo tímhle způsobem a dotyčný se dokázal naučit si spojit psaný text s nějakým sdělením, tak to nebylo díky použité metodě výuky, ale navzdory.
Že bych tam dala i něco
Esclarte
Že bych tam dala i něco milého současnočítankového? Ono by se snad něco našlo...