Moje články

Téma: Co není v hlavě, musí být v nohách.
Fandom: Avevina totalita
Věnování: sice trošku se zpožděním, ale přece, všechno nejlepší, Ave!
Ministra školství proběhla dlouhou chodbou plnou dveří. Mířila samozřejmě až to těch nejvzdálenějších. Chtěla do dveří vtrhnout jako velká voda, ale na poslední chvíli si uvědomila, že občas je potřeba zachovávat dekorum. Nakráčela elegantně do zasedací místnosti, usmála se na totalitní elitu. Okolo stolu sedělo na fialových židlích zase o pár lidí víc. Hlavně přítomnost adoptivní dcery dělala ministře vyloženě radost. Dobře si s Povrchní cenzorou vybraly.
„No a nyní prezentace,“ kývla diktátora.
Ministra školství zbledla. Prezentace se válela na stole v její kanceláři.
Protočila oči a nešťastně vzdychla. Takže si tu dlouhou chodbu proběhne ještě dvakrát…

Fandom: Anjel
Poznámka: Tomuhle opravdu, ale opravdu nešlo odolat! ;)
Věnováno všem přátelům i nepřátelům anjelů, andělů, malangelů a ostatních potvor.
Anjel plesknul hlavou o bar. Bylo mu úplně jedno, v jakém sajrajtu se vyválel. Desátej panák je desátej panák. Něco, co střízlivý lidi prostě nepochopěj. Chopil se sklínky a připil na nemoc smrťákovi.
Smrťák se zubatě usmál. „Dneska si zase budeš hrát na stopaře?“
Anjel prohlásil s kamennou tváří: „Jo, těm protáhlejm obličejům, když najednou zmizím z jejich auta, tomu se nedá odolat.“
„Živíš městský legendy… Neviditelnej stopař, pf. To já znám jednu o baráku, o kterém se říkalo, že žere lidi.“
Smrťák se napil, alkohol protekl mezi žebry a udělal loužičku na podlaze. „Nejspíš proto, že je opravdu žral…“