Snění?

Katku překvapilo dýchnutí ledového větru.
Volání o pomoc zmizelo a kousek před ní vyskočily ze tmy plamínky strážního ohně.
Světélko blikalo přímo pod Obětní skálou.
"Tiše," zašeptal někdo, "Pomůžeš, posvítíš?"
Katka zahlédla náznak obličeje v temnotě a trochu jasnější prst ve výmluvném gestu.
Zmizel nebo zmizela - u tak mladého hlasu to nešlo poznat.
Kousek od žhavých uhlíků bleskla čepel nože.
Tmu prořízl paprsek baterky a změnil náhlý vztekly řev ve vyděšený křik.
Utíkala za uprchlíky temnotou, chvilku, než ji zastavil přehlédnutý kámen.
S dýchnutím větru zas byla sama, z dálky opět slyšela auta a s úlevou se dopotácela do stanu.