Pusť mě
Navazuje na Daruji ti polibek -
Jsme na konci letošního příběhu. Páni, letos to uteklo, ani nevím jak. Děkuji všem drabblícím, zadávajícím, hodnotícím, sosačkám, komentujícím a vůbec všem za super duben.
Zvláště pak děkuji svým pravidelným podporovatelkám: Aries, Eillen, Nev a Profesorovi.
Teplo. Kouř. Chladná ruka na čele.
Česťa mrkne, pak otevře oči naplno a zhluboka se nadechne. Ruka z čela se přesune na zápěstí. Studí a pálí zároveň.
"Pusť mě," zašeptá. Česťa si možná nemůže pamatovat, co se odehrálo pod hladinou, ale jeho duše může. A pamatuje si.
Je pozdě, noc skládá poklonu novému dni. Za chvíli bude svítat. Karl přistiženě ucukne a podívá se na něj bolestným pohledem. Jen jedno oko je jeho, druhé nepoznává. Opona se rozevřela, klapky spadly. Oběma.
"Chtěl jsem jen... Sbohem, příteli." řekne, zvedne se a zmizí jako stín.
"Sbohem." zašeptá Česťa.
Kéž se znovu setkáme.
Já jsem vlastně hroznej kruťák. Ale věřte mi, že mě to napsání hodně bolelo!
Tak zase za 11 měsíců nashle u DMD!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Komu se změnily oči?
Komu se změnily oči?
Mně se ten závěr líbí, rozhodně mnohem víc, než kdyby si padli kolem krku a pak šli vesele na pivo. Prošli neuvěřitelně šílenou zkušeností, není divu, že se potřebují oba vzpamatovat
Karlovi. Jedno je jeho, jedno
Karlovi. Jedno je jeho, jedno je otcovo. Duše, kouzla, souboj duší... Třeba se to ještě spraví.
Mně taky. Ale napsat to... :D Díky za setrvalou podporu. :)
Mezi nimi už toho bylo moc.
Mezi nimi už toho bylo moc. Na jednu stranu se jim podařilo, co chtěli. Česťa to přežil. Ale má to i druhou stranu. Stálo je to jejich přátelství.
Myslím si, že to ale příběhu prospělo. Po tom všem, čím si prošli, a co před sebou tajili, by u nich ten dokonalý šťastný konec vypadal nepatřičně. K nim se ten hořký konec prostě hodí...
Děkuji za krásný dubnový příběh (a i za věnování)
Vždyť víš, že to bylo v plánu
Vždyť víš, že to bylo v plánu. Ale to neznamená, že mě to nemrzí.
Česťa to přežil. Otázka je, v jakém stavu. Nechala jsem asi moc otevřených konců, což jsem tak úplně nechtěla. Ale třeba příští rok dá. ;)
Ach jo,to je cele tak
Ach jo, to je cele tak bolestné. Doufám v hojivou letní dobročinnost... Karl přece musí dat dohromady sebe! Vidět tátovo oko každé ráno v zrcadle...
Je. Díky.
Je. Díky.
Inu, otázka je, jestli tam, kam jde, bude nějaké zrcadlo...
Uf. Dobrý závěr.
Věřím, že nebylo jednoduché ho napsat. Roztrhnout dva hrdiny, kteří spolu tak dlouho patřili... Jenže mezi nimi toho už bylo moc. Příliš nevyslovených věcí, příliš věcí, s nimiž se musejí oba vyrovnat...
Tiše doufám v to, že jejich přátelství to zvládne, vždyť je léty tvrzené. Ale nevím. Každopádně dobrý závěr.
Děkuji. Máš pravdu, naložila
Děkuji. Máš pravdu, naložila jsem toho na ně hodně. Můžu jen doufat, že se s tím nějak vyrovnají.
Nestíhala jsem vše komentovat
Nestíhala jsem vše komentovat, ale četla jsem, víceméně. A myslím, že tehle konec se ti moc povedl. V podstatě vše dopadlo dobře, ale není to happy end, který by příběhu spíš uškodil.
Klobouk dolů, umíš.
Děkuji moc. :) Takovou chválu
Děkuji moc. :) Takovou chválu si ani nezasloužím, ale jsem ráda, že se ti příběh líbí. :)