I děsiví netopýři mají mláďata

„Nadzvihnout obočí k vyjádření zdvořilého úžasu.
Uvolnit koutky, nechat je spadnout, oči zaměřit na něco dostatečně malého. Chvíli držet, nemrkat.
No tak! Řekl jsem nemrkat. A rozhodně se nesvíjet jak po zásahu lechtacím kouzlem.“
Lily přichází domů. Všude je podezřelé ticho. Copak moji milí asi dnes vyvedli, říká si.
Najde je v obýváku, sedí na zemi v tureckém sedu, Severus se tváří výhružně, Ithunn se šklebí.
„Ještě vydržet! A pustit. Koutky nahoru, vykřiknout, vrhnout se na mámu.“
Lily obejmou oba.
„Učím naše malé netopýře svoje pohledy. Takhle si na ně žádný děsivý druhák netroufne.“
„A jestli jo, tak ho zlechtám!“