Noční rozhovory

Trochu slavili, u jídla, kterého byl konečně alespoň zdánlivý dostatek, když měl teď Karl vlastní papíry. Mluvili o městě, o lidech v něm. Česťa vzpomínal na školu a rodiče, prostě na časy před válkou. Mluvil s nostalgií a smutkem, ale volně, nic nezamlčoval. Narozdíl od Karla. Ten většinu času mlčel. Na přímé otázky odpovídal vyhýbavě. Česťa brzy pochopil, že jsou věci, na něž by se ptát neměl. Jako Karlova role ve válce. Nebo rodiče. Nikdy o nich nemluvil. Ani o někom, koho by měl rád. A na to se Česťa neptal. Instinktivně totiž věděl, že by se jejich vztah změnil.