45. Zábava musí být

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Minulu neděli bylo intermezzo, delší sta slov a s nárokem na bodík.
Tuhle neděli byla opravdová kalitola 44, ale bez nároku na bodík.
A taky kapitola 45 s nárokem na bodík!
Snad se bude líbit.
Varování: Lehká brutalita.
Zvýšené varování: Především ve vaší hlavě.

Kapitola: 

Silnička po severní straně jezera by normálně byla pro motorkáře vysloveným darem z nebes. Zajímavá, plná serpentin a bez jakéhokoliv provozu. To, že je úzká, jen dodává její přitažlivosti. A ty výhledy na jezero!
Jak jednoduše se dá zapomenout na to, co se stalo, když jedeš chladným jarním dnem, motor burácí a vítr hvízdá kolem tvé přilby. Ignorovat opuštěné rekreační haciendy, postavené v neudržitelných místech neudržovatelným způsobem. Klid, až na burácení tvého motoru. Mír, až na ty zbraně, které vezeš. A výhledy, až na ten neustávající drobný déšť, který ti buší do průzoru.
Čtyři motorky míjely dokonale pasivní dokonale opuštěné domky i staré, možná dosud funkční farmičky, skrývající se za živými ploty.
Farmičky je nezajímaly, aspoň ne tyhle.
Dál a dál, jednou z nejscéničtějších (tedy nejzanedbanějších) silniček uplynulých dob.
Civilizace zdánlivě přibývalo, ale farmy a osady byly opuštěné. To tu nikdo nehospodařil?
Musel.
Silnička se vlila do širší silnice, jež jevila známky používání. A to docela nedávného.
Nemohli to vědět, ale muži ze zdejšího okolí se po shlédnutí vlajek z druhého břehu vydali k přívozu... a právě dílem zabíjeli hlavní voj, dílem umírali.
Čáp zvedl ruku a motorky zastavily.
„My potřebujem na sever,“ konzultoval zpola rozedraný výtisk mapy, „ale tadyma na jih se sunulo něco, co bysme radši měli vočekovat. Nerad bych, aby se nám za zadkem dála ňáká neplecha. Kudrnáči, vem si tady Mladýho a zajeďte to jen lehce zkouknout, my zatím pojedem s Lemounem pomalu dopředu. Dohoníte nás, nebo... Jako, kdybyste tam padli na nějakou zábavu, no, tak nám něco nechte. Budem se tudyma vracet. Asi žádnej spěch.“

Mělo tu být bezpečí.
Zázemí, daleko od hlavních cest, daleko od bojů.
Ne, že by se ta představa, že jsou bezpečně ukrytí všem uprchlíkům líbila. Ale někdo tady musel být ten zodpovědný. Mužští ať si válčí, ale ženy jsou od toho, aby ochránily to, na čem záleží. Děti. Budoucnost.
Skrývat se a čekat bylo mnohem horší, než se vrhat na nepřítele se zbraní v ruce.
Ale čas skrývání se blížil ke konci. A zbraně neměly.
Zvuk se podél vody nesl dobře. O přijíždějících motorkách věděly už dlouho.
Třeba sem nepojedou.
Zvuk se přibližoval.
Třeba sem pojedou.
Některé popadly děti a utíkaly. Jiné věděly, že neutečou, a tak se s tím rozhodly něco udělat. Horečné pátrání v útrobách starého hotelu nepřineslo moc užitku. Až na staré čistící pomůcky a běžné hotelové vybavení nenašly nic.
Nebyly jediné, kdo spřádal plány.
Jeremymu bylo deset. Rád chodil s tátou a mladší sestrou na ryby, lezl po stromech a kradl nezralá jablka. Zralá mu nechutnala. Taky se často pral s kamarády a na druhé straně jezera měl velký poklad – kolo.
Kolo znal, věděl, jak kolo funguje.
Stroje, co se blížily, musely být motorky. Slyšel o nich. Jako kolo, ale nešlapeš a přesto jedeš.
Tady nikdo na motorkách nejezdí. Musí to být Oni. Nepřátelé. Zlí, hnusní, rudoocí démoni. Boj se jich a utíkej před nimi.
Neper se a nekraď jablka.
Je sice malý, ale on jim ukáže. Motorky jsou kola a kola přece zná!
Nad strom vykoukla vysoká budova starého hotelu. Kudrnáč zahlédl postavičku špatně ukrytou u cesty a trochu zpomalil. Děcko. Parchanti umějí rychle utíkat.. má po něm jít, nebo se nemá jednou obětí zdržovat?
Mladý si děcka nevšiml. Ani toho klacku, co drželo v ruce.
Když mu ale strčilo klacek do předního kola, toho už si všiml. Motorka pod ním vykopla a zarazila ho úspěšně do země.
Kudrnáč přidal plyn. Teď to bylo jasné, tohohle zmetka si podá.
Jeremy se neohlížel. Vyskočil ze země, kde skončil potom, co se mu klacek vyškubl nečekaně z ruky. Plný děsu a přece se pochechtával, když uháněl, co to nohy dá, do bezpečí.
K mámě.
„Nancy, není to tvůj kluk?“
„Jeremy!“
Motorka se blížila k chlapci, který byl už už ve vrátkách, už už u máminy zástěry...
Kudrnáč sklouzl z motorky a hmátl po děcku. Skvělé. To bude zábavička. Ať se matka podívá, co jí s klukem provede...
Ruka zlého démona se natáhla, ale Jeremy se skrčil a podběhl ji. Za mámu!
Ta stála ve vrátkách, jakoby je bránila. Zuřivý pohled, skoro jako by sama byla démonka se zabodl do oranžových očí. Pozvedla velký rudý válec s hubicí, povinné to vybavení hotelu.
Natáhla.
Narazila.
Hasila.
Hasicí pěna v dýchacích cestách vám zabrání v patřičné ventilaci.
Ne, že by Přeměněného něco takového zastavilo na příliš dlouho. Ale nemohl dýchat, nic neviděl... nemohl si všimnout přibíhajících žen.
Nesly povlečení.
Na přikrývky královských rozměrů.
Byl efektivně zapěněn, omotán a ve víru emocí svržen z mola do jezera.
Zatížen žehličkami, které byly bez elektřiny dost k ničemu.
Nevyplave.
Rozhodně ne během šesti hodin.
A pak už vůbec ne.

„A co s tímhle?“
Zuřivost opadla a skupinka žen rozpačitě stála nad sípavě dýchajícím démonem, který se už poněkolikáté neúspěšně pokoušel nadzvednout motorku, která ho špendlila k zemi. Měl na to trochu špatný úhel.
Otázka byla co s ním. Vypadal tak mladě, tak nevinně... přijel sem zabíjet.
Opravdu?
Mají mu pomoct? Mají mu dát šanci?
Kdyby skutečně bojoval... ale on ne. On tu leží...
Taky ho tu můžou nechat. Prostě tak. Motorku neuzvedne a...
... umře tu.
No, to je vlastně docela ošklivé.
Nebo motorku uzvedne a pak je třeba nezabije?
Nebo je třeba zabije.
To je ještě ošklivější.
„Taky bychom mu mohly uříznout hlavu.“
„Fuj, to já bych teda nemohla. Uříznout hlavu...“
„Nemůže to být o moc složitější než ovce, hele.“
„To zase jo, to já bych věděla jak, ale nemohla bych.“
„Já bych mohl,“ neudržel se zvědavý Jeremy. „Umím vykuchat rybu!“ chlubil se.
„Tak. Vidíš.“
Bylo rozhodnuto. Uřízly démonovi hlavu.
Radši ony než to děcko. Ono se říká, děcko. Ale uhlídej ho.

Čáp se svých dvou kumpánů nedočkal.
Opravdu si našli zajímavou zábavu.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Popis sakra drsný, ale nedivím se. Mámy udělají cokoli, pokud mají jen trochu možnost. Nakonec, dobře jim tak. Teda těm zlým, chci říct.

Obrázek uživatele Tess

Prislo mi, ze jsem ten popis tak nejak.. zkratkovite, ale kdyz ja nechci byt prehnane brutalni.

Obrázek uživatele mila_jj

Dobře děláš. Jo jo, z hasičáku do obličeje bych to nechtěla schytat. A ten zbytek taky ne.
(Mimochodem, mezi řádky čtu něco o báječné dovolené se skvělým ubytováním v pěkném hotelu. Doufám, že se podařila.)

Obrázek uživatele Tess

(Ten byl mimo naši cenovou. My bydleli u Králíka :D Ale obdivovali jsme.)

-A A +A