Věštba
„Vidím... smrt.“
„Cože?! A kdy?“
„Tak... za dva dny.“
Nebyl čas. Zaplatila věštkyni, vyběhla ven a začala vymýšlet ty nejdivočejší věci, co může ještě stihnout. Doma si objednala spoustu jídla a prohlížela si staré fotky a jiné vzpomínky. Pak vyrazila na letiště, koupila letenku na první volný krátký let a noc strávila po barech v Paříži. Ráno se vytratila z hotelového pokoje tak, aby nevzbudila onoho muže, a užívala si jaro v ulicích.
„Chci zpátky své peníze! Mýlila jste se, jsem pořád na živu!“ křičela rozhořčeně.
„Ale musíte uznat, že ty dva dny za to stály, ne?“ ušklíbla se stařena.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
A vlastně měla pravdu :D
A vlastně měla pravdu :D
Pěkný
:)) Asi by se takhle jen tak neodvázala.
Proč ne? Když má člověk dobrý
Proč ne? Když má člověk dobrý důvod :D
:-)
:-)
Jooo, pěkný.
Prostě se jen odvázala pod tíhou okolností. :-)))
No něco na tom je :D
No něco na tom je :D
Tak já chtěla na konec dodat
Tak já chtěla na konec dodat něco jako "A to neměla dělat." Ale už se nevešlo a jedna pointa stačí :D
Skvělé :D super uchopení :)
Skvělé :D super uchopení :)