Čas dospívání
Pomalinku polehounku.
Otevřít, vylézt až na vrchol, narovnat, osušit na slunci a pak...
Pak roztáhnout a vyletět.
Vyletět až na vrchol střech a dál.
Vyletět k nebesům a snad ke hvězdám.
Ohlédnout se jen na okamžik tam, kde zůstala kukla. Prázdná, opuštěná.
Nechceš se vracet. Teď už jen dopředu.
Pomalu, rychle, dobře, někdy hůř, ale hlavně stále dál.
Nezapomenout na svůj sen, neztratit svůj cíl.
Toužit, hledat, najít, vědět.
Ale nakonec. Přece jen se vrátit, na chvíli. Na skok.
Ukázat, že tvá křídla jsou krásná, že jsou pevná.
Ale hlavně že víš, že když se polámou,
máš se kam
vrátit.
Také jsme kdysi vyletěli a pak se vraceli, dokud jsme mohli.
Teď se musíme naučit, že i oni vyletí. A pak otevřít náruč když se vrátí, aby se mohli vracet, aby se vraceli.
K nám.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je nádherný :-)
To je nádherný :-)
Děkuji :)
Děkuji :)
Krásně a přesně Jsi to
Krásně a přesně Jsi to napsala!
Jako mladí jsme chtěli být už
Jako mladí jsme chtěli být už samostatní.
Jako rodiče zapomínáme, že ti naši mladí mají stejné přání.
Velmi poetické a krásné
Velmi poetické a krásné přirovnání, které se ti povedlo!
Moc děkuji :)
Moc děkuji :)
Krásné. A máš pravdu -
Krásné. A máš pravdu - rodičovská náruč musí být otevřená. Aby děti mohly odletět, aby se mohly i vrátit :)
Děkuji.
Děkuji.
Vidím kolem sebe některé dospělé, kteří zapomínají, že umetená cestička křídla nerozpíná.
A za to, že si dovolí vyletět se nemohou zatvrdit, což se taky někdy stává.
To má nádhernou myšlenku.
To má nádhernou myšlenku. Úplně jak s dětmi. Děkuji, krásně se to četlo :)
Moc děkuji :)
Moc děkuji :)
No jo, tuhle perspektivu
No jo, tuhle perspektivu ještě neznám, ale napsané je to krásně. Akorát lítat se mi teda nikam nechce. :D
:)
:)
Člověk nemusí daleko ani vysoko. Jen po vlastních (křídlech).
Aby správně dospěl :)