Praha, 14. 3. 1936
Jelizaveta stojí stranou, ani v zákulisí, ani v hledišti a už vůbec ne na jevišti. Za několik okamžiků otevřou první tóny další premiéru této sezóny – tentokrát opery Carmen. Pozoruje diváky. Nádherné róby, dokonalé obleky. Ona sama není oblečena o nic hůře, přesto se jí na rtech kroutí trpký úsměšek.
Sál potemní a ona si na chviličku připadá jako doma, v Oděse. Pak zazní ostré kornety, jemnější klarinety a fagoty... V jejích uších splývají do zvuků válečných trubek.
Je na premiéře. Je první choreografka Národního divadla. Je šťastná. Je to přesně týden, co Hitler vypověděl Locarnskou smlouvu a vtrhl do Porýní.
Doufám, že mi internety nelhaly a ty nástroje se skutečně v předehře Carmen vyskytují – osobně mám dokonalý hudební hluch a končím rozeznáním klavíru od houslí (ale poslouchám hudbu ráda a často, to zase ano).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Úžasná atmosféra
Aries
Úžasná atmosféra
Děkuji
Apatyka
Děkuji
Moc pěkné. Hezky to rozjíždíš
Tora
Moc pěkné. Hezky to rozjíždíš.
Díky moc.
Apatyka
Díky moc.
Výborné
Terda
Výborné
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.
Opravdu pěkné.
mila_jj
Opravdu pěkné.
Opravdu děkuji.
Apatyka
Opravdu děkuji.