Není úniku

Eva skončila práci na zeleninovém políčku, a protože byl krásný podvečer, šla se projít. Milovala tu krajinu návrší s lesíky, poli, křovinami, alejemi. Její rodina odtud pocházela. Eva vyrostla ve městě, ale zvykla si snadno. Cítila se tu volná jako nikdy předtím.
Klidně pokračovala do vsi. Sice v pracovním, trochu ušpiněná, ale co? Tady to nikoho…
„Hej, vy!“
Vytřeštila oči. Z auta hleděly dvě navýsost pohoršené upjaté dámy v kostýmcích.
„Jak tohle vysvětlíte?“
„Ale přece…“
„Nevíte, že pravidla vhodného oblékání platí už i pro venkov?!“
„Jdu z pole…“ koktala.
„Příště se nejdřív převléknete. Rozumíte?!“
Eva strnule hleděla za odjíždějícím autem.