Básně Poezim 2025

Na dálné planetě ve vesmíru
žil jeden, co v pití neznal míru.
Ten když měl v ruce džbán,
vypil i oceán,
pil, až se proměnil v černou díru.

Byl jeden trpaslík z Nového Města nad Metují,
chtěl se svým švagrem sjet na plti punkvu v dračí sluji.
Dva švagři ve sluji
vesele veslují,
vzbudili draka a ze sluje znova nevyplují.

Tu zbytek brku se vznesl jak kos
a vítr zavál jej v dračí nos.
Chmýří útočí do nosní dírky
s vervou střelného prachu a sirky.

Stal se vzduch před slují plamennou vanou,
Zůstal živ kronikář, co tam stál stranou.
Zlomený brk mu vypadl z ruky.
“Copak teď dělat mám? Ztratil jsem kluky!”

O čem může snít
barevné listí sakur
spící v pažitu?
Snad o znovuzrození
v záplavě jarních květů?

Dva kudlančáci z Ostravy
Měli o život svůj obavy
Ač byli kudlanky nábožné
Stalo se jim však nemožné
Exli na následky otravy

Drak hledí, jak sok se v dáli ztrácí.
"Tolik k chystané recyklaci,"
povzdechne, jak měl by rýmu,
a obrátí pozornost k zbytku týmu.

Jak výheň žhavé, plameny pálí,
Stáňa se odmítá dívat i zdáli.
Jaký však div! Griffin utíká přes cestu.
Brnění, kalhoty, i vestu: z azbestu.

Drak vrčí. Už mám všeho dost!
Váš vztah nemá budoucnost!
Popadne rytíře za brnění
Zahájí proces pečení.

Byl jednou jeden tučňák,
co chtěl studovat učňák.
To prý aby získal práci
jako číšník v rybí restauraci.
Dnes nosí frak ten tučňák.