Poezim 2025

Na té louce za lesíčkem,
na pastvině za potůčkem,
smutně, přesmutně vůl bučí,
že stane se pochoutkou dračí.

Drak si mne tlapy a hlasitě zvolá
"Dal bych si k obědu jednoho vola.
Nemáte někdo u sebe sůl?
Ať se s ní posype největší vůl."

Leonardo Fibonacci
počítal, zda-li mu stačí
dvě ramlice do chovu.
Než se dostal ke slovu,
obě byly na pekáči.

Jedna paní z Miškovic
Neměla na sobě nic
Šla po návsi nahá,
A smála se, ha há!
Pak vrátila se pro střevíc.

Tady je lidu, drak naštvaně bručí,
Kdekdo tu mele, řeční a skučí,
Někoho sežeru, prořídne banda,
bez dlouhého výběru, to bude švanda!

V srdci vyrostla plíseň
něžná a křehká. Zlý sen.
Plaší klidný dech.
Kohout na křídlech
odnáší tmu i tíseň.

Žáby skáčou na talíři,
stehýnkama tiše víří
ostrou omáčku.
Dej si, miláčku!
Chutnaj lépe nežli štíři.

Sedím tu a pletu větu,
složenou větu pro Květu.
Květa umí z vlny svetry plést,
ale dlouhou větou dá se splést.
Pletu větu plnou květů.

Novákovi nadšeně
šli do chovky pro štěně.
Teďka valí oči:
"To je mládě - mločí!"
(došlo asi k záměně)

Listím se brodím v podzimním hájku,
na blízkém přejezdu spatřil jsem rajku.
Teď na kolejích jak uličník
sedím a vymýšlím limerik.
Neměl jsem raději zkusit haiku?

P.S. Ta rajka je tohle :-)