Rytíř se zarazí. „Správně-li chápu,
chtěl sis dát k snídani pětici chlapů.
Takový jedlík však stejně rád zdolá
půl tuny masa z jednoho vola."
(Já to nesmím číst, nebo mě zas napadne další sloka.)
Jakápak tradice, drak se hned mračí,
vy sami tvrdíte, jen panna stačí.
Princezny vodíte v zlatavém hávu,
kdybyste raději přivedli krávu.
Obloha pláče.
Studený vítr trhá
žloutnoucí listí.
“Co jsi to za draka?!”
Chlap z lesa huláká.
“Držet se tradic,
je pro tě na nic?!”
Na to však zděšen drak povídá:
„Pannu? Což jsem snad nelida?
Ženu ni květinou - a činit ji stravou?
Jak bych moh, jít na ni s trávicí šťavou!"
Zrovna když prvního chystal si dát,
tu chlap vyšel z lesa a začal se ptát,
zda raději pannu by nechtěl snídat,
je sladká a jemná a utiší hlad.
Hlava jen jedna, však není to málo.
Dýmu je v chřtánu víc, než se zdálo.
Tesáky cení, drápy si brousí.
"Začíná zábava," dí drak pod vousy.
Stromy se svlékly;
ve zlatolistém sadu
prokřehlé kosti.
*
Fuuuu, tohle je moje první haiku v historii, tak na něho buďte smířliví :))
Když ze sluje vyšlo dračisko
obhájit své ihrisko
a poklad svůj, ten cenný lup,
týmu se zježil každý chlup.
Hleď! Tu připlížil se dravý tvor,
Příšerný zjev, král všech potvor!
K hrdinům našim upírá zrak,
Už útok chystá, nestvůrný drak!
